8. 5. 2020

“A sakra,” vypísknul Honza, sotva jsme otevřeli dopoledne po příjezdu na chalupu dveře, “to vypadá, že se sem mámě na zimu dostaly myši.”

Všude rozházené čaje a kafe na polici vypovídaly o tom, že spokojené s ubytováním taky 2x nebyly, protože neměly co žrát.

“Jéžiš! Jako dva milenci….” probral mě rozmrzelý Honzův hlas z rozjímání, jestli tady ty potvory náhodou ještě nejsou a nechystají se na mě odněkud zaútočit.

“Ale nemusíš se bát a buď v pohodě.”uklidňoval mě a ukazoval mi svůj nález. V komoře ležela dvě, už vysušená tělíčka, pacičky proti sobě, vypadalo to, jakoby se chystala k polibku. Stačil mi jeden pohled a už jsem prchala se slovy, že já je tedy vynášet nebudu, poněvadž se jich štítím a pokud budu nucena se na ně jít podívat znovu, hrozí, že je pozvracím.

Mrtvolky na lopatce tedy vynesl Honza a cestou mi slíbil, že zítra, až zase otevřou obchody, mi zajede koupit gumové rukavice na úklid.

Stejně je to divné, jak tu chcíply takhle pospolu, mudroval ještě, když inkriminované místo jejich skonu poctivě stříkal Savem, zatímco já jsem ho pozorovala z uctivé vzdálenosti, takže mi jen stěží mohl uniknout jeho výkřik: “Už to mám! Jo, takhle to bylo, ony to byly chytrý myši, a tak si tady jed našly samy,” ukazoval kamsi do rohu komory, kde se válela prohryzaná krabička Ratimoru. Úplně prázdná.

Tak hlavně, že si holky na sklonku života nadlábly břicha.

Jenže my jsme si chalupu nepůjčili kvůli myším.

Je prodloužený víkend, státní svátek a ještě ke všemu omezený pohyb ve stylu korony.

Chceme ven a na výlet. Takže rychle vydezinfikovat ruce, jak je to dnes moderní, na krk zavěsit roušku a po vybalení tašek zase zpátky do auta. Máme naplánovaný krátký okruh z Cvikova do Cvikova. Vrcholem programu je tzv. Křížová cesta, tam ještě ani jeden z nás nikdy nebyl a popravdě jsme do letošního jara ani netušili, že zdejší Kalvárie existuje.

A je to bomba.  Cesta ke kostelíku je dlouhá přibližně 200 metrů, takže to dá v pohodě i důchodce nebo malé dítě. Každých cca 15 – 20 metrů mineme jeden výjev ze života Krista a na konci štreky čeká kostelík a dokonce i lavička k odpočinku. Za kostelem je pak ještě jedno sousoší, trošku poničené, pravda, zase ale s pěkným posezením.  

Lidí je kupodivu dost, míhá se nás na tom malém prostoru tak 10-12, inu, korona tahá lidi ven. Když však opustíme poutní místo a vyrazíme na cvikovský okruh lesem vedoucí až k rybníku Třeťák a vyhlídce Švýcárna, lidé mizí a tak jsme v lese téměř sami. Procházka je to fajn, větší shluk osob najdeme jen na Schillerově vyhlídce, kde jde parta výletníků v protisměru.

I tak jsme ale ušli jen nějakých 5 km, jak odhaduji, i když Honza, vybavený technikou, mě později opravuje, protože od auta k autu to prý bylo 8.

9.5.2020

Druhý den ráno vyráží Honza hned po snídani opět do Cvikova na nákup pro gumové rukavice, přičemž se stihne jednou vrátit, protože si zapomněl roušku a podruhé je vyhozen z Penny marketu, kde se mu nedaří ostrahu přesvědčit, že už mu bylo 65. Je odhalen jako podvodník a vykázán ven, ať se vrátí až po desáté. Nojo, kdo si má pořád pamatovat, jaký je rozvrh nákupů v době výjimečného stavu. Zvlášť když nejste státní úředník a chodíte normálně každý den do práce.

Rukavice a ostatní čistící prostředky tedy nakupuje v obchodě na náměstí a mě pak čeká dezinfekce po myších a úklid (vyhození potravin).

Teprve odpoledne vyrážíme na další výlet. Jdeme opět ze Cvikova, kolem Domu dětí a mládeže, kde nás vítají pozůstatky čarodějnic, směrem k Údolí Samoty a Havraním skalám. I tuto trasu (podle Honzy 11 km) jdeme poprvé a musím říct, že mě příjemně překvapila. Mnoho lidí tu člověk nepotká, zato na pískovcové útvary narazí každou chvíli. Klid je tedy všude, až na Havraní skály, protože téměř až k nim se dá zajet autem a je to na návštěvnosti hned znát. Výhled z nich je ale opravdu parádní a vyhlídka je moc hezky upravená, dokonce vybudované kamenné schody, které pěkně zapadají do krajiny, na ni vedou.

10.5.2020

V neděli ráno už jenom stáhneme cíchy a uklidíme chalupu tak, aby nikdo nepoznal přítomost naši ani myší. Další výlet už nás nečeká, musíme ještě zařídit něco, co do tohoto blogu nepatří.

 

 

Pokud se vám článek a tip na výlet líbil, můžete mě sledovat i dál, buď na fb, instagramu anebo si objednejte mailové upozornění na každý nový článek.