23.8.2025 I když to nemáme nijak daleko, o tom, že cca před 5. lety vznikla v Oflendě u Chrasti u Chrudimi ruční výroba skleněných vánočních ozdob, jsem neměla ani tušení. Zjistila

Kamarádka je úplně u vytržení z množství krásných velkých a zdravých hub. Ale nesbíráme je, nemáme je do čeho dát ani kde zpracovat a byla by škoda hamtat a pak takovou úrodu vyhodit. Občas potkáme pár lidí, není jich tedy mnoho, ale úplně samy tu taky nejsme. Většinou jsou z hub taky u vytržení. Pán obětoval dokonce i vlastní tričko a pod heslem „holé břicho za smaženici“ se nemůže utrhnout z místa.

Před Dřítčí při přejezdu mostu přes Labe mě okouzlí malebný obrázek dvou srnek, které se chladí v řece. Vody mají těsně nad kopýtka. Pomalu brzdím, že vytáhnu mobil a vyfotím si je na památku, ale zvířata mě vycítí a mizí v křoví na břehu. I tak se tu na chvíli zastavím a čekám, jestli se třeba nevrátí.  Nevrátí. Jen zdáli přibíhají k Labi koně se svými jezdci.

Malá vodní elektrárna Labe na jezu Hučák byla dokončena v roce 1912 a stavba je to prostě nádherná. I když ten název teda je  typicky hradecký a bez fantazie. 🙂 Prostě to tam hučí, budeme tomu říkat Hučák.

Sem se autem nesmí. Ale kolo může všude. Zvlášť když se jenom vede. A tak ho vedu na procházku do parku, do toho volně přístupného.

Kolo je jako manekýna, pořád se chce fotit. V bráně, před zámkem, u zámku a později i za zámkem. Dopřávám mu té pozornosti. Jen ať si ji užije plnými hrstmi, vždyť mě za to zase odveze domů.

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říká se. Tenhle výlet se sice prvního ledna nekonal, ale skoro. První lednový víkend 2025 jsme se s kamarádkou vypravily do Prahy