Když se konečně navigace umoudří, jedu dál a pak zjistím, že si myslí, že jsem na Ulricháči už byla a vede mě na další bod programu.

V Sezemicích sjedu k rybníčku a najedu po staré silnici na cyklotrasu č. 4191 směrem na Holice.

Tady je to pro kolo celkem fajn. Auty projíždějí jen místní, nebo lze sem tam použít i opravdovou cyklostezku. A ani cyklisté nikde nejsou.

23.8.2025 I když to nemáme nijak daleko, o tom, že cca před 5. lety vznikla v Oflendě u Chrasti u Chrudimi ruční výroba skleněných vánočních ozdob, jsem neměla ani tušení. Zjistila

Kamarádka je úplně u vytržení z množství krásných velkých a zdravých hub. Ale nesbíráme je, nemáme je do čeho dát ani kde zpracovat a byla by škoda hamtat a pak takovou úrodu vyhodit. Občas potkáme pár lidí, není jich tedy mnoho, ale úplně samy tu taky nejsme. Většinou jsou z hub taky u vytržení. Pán obětoval dokonce i vlastní tričko a pod heslem „holé břicho za smaženici“ se nemůže utrhnout z místa.

Před Dřítčí při přejezdu mostu přes Labe mě okouzlí malebný obrázek dvou srnek, které se chladí v řece. Vody mají těsně nad kopýtka. Pomalu brzdím, že vytáhnu mobil a vyfotím si je na památku, ale zvířata mě vycítí a mizí v křoví na břehu. I tak se tu na chvíli zastavím a čekám, jestli se třeba nevrátí.  Nevrátí. Jen zdáli přibíhají k Labi koně se svými jezdci.

Malá vodní elektrárna Labe na jezu Hučák byla dokončena v roce 1912 a stavba je to prostě nádherná. I když ten název teda je  typicky hradecký a bez fantazie. 🙂 Prostě to tam hučí, budeme tomu říkat Hučák.

Sem se autem nesmí. Ale kolo může všude. Zvlášť když se jenom vede. A tak ho vedu na procházku do parku, do toho volně přístupného.