Gruzie bez cestovky aneb poprvé v maršrutce – II.díl

Za ploty na nás štěkají psi, kteří docela dost smrdí, tak jak smrdívali i u nás před nějakými 30. či 40. lety. Ti volně pobíhající zase neštěkají vůbec, naopak se chtějí družit, ale zdá se, že jsou domestikovaní a přivyklí na člověka a že tedy stejně jako krávy na vesnicích vždycky trefí domů do správných vrat, i tady psi vědí, kde dostanou naplněnou misku.

Přečíst příspěvek

Gruzie na vlastní pěst aneb jak jsem přišla na to, že nejsem typ pro zlatou klec – I. díl

  1.-8.5.20211   S naší letošní jarní dovolenou bylo hned od začátku všechno špatně.   Už jen co mi dalo práce přesvědčit Honzu, že Gruzie je opravdu bezpečná země vhodná

Přečíst příspěvek