Gruzie levně III. aneb jak jsme cestovali autobusem na černo

Samotná cesta busem je nepřekonatelným zážitkem. Hlava na hlavě, plno, ale přesto, hned jak nastoupím, pán zhruba v mém věku mi uvolňuje místo. Jsem v šoku, protože u nás v Česku by po mně “neštěknul” pes a nepustil by mě nikdo, ani kdybych byla o 20 let starší a v ruce svírala berlu.

Přečíst příspěvek

Gruzie bez cestovky aneb poprvé v maršrutce – II.díl

Za ploty na nás štěkají psi, kteří docela dost smrdí, tak jak smrdívali i u nás před nějakými 30. či 40. lety. Ti volně pobíhající zase neštěkají vůbec, naopak se chtějí družit, ale zdá se, že jsou domestikovaní a přivyklí na člověka a že tedy stejně jako krávy na vesnicích vždycky trefí domů do správných vrat, i tady psi vědí, kde dostanou naplněnou misku.

Přečíst příspěvek

Gruzie na vlastní pěst aneb jak jsem přišla na to, že nejsem typ pro zlatou klec – I. díl

  1.-8.5.20211   S naší letošní jarní dovolenou bylo hned od začátku všechno špatně.   Už jen co mi dalo práce přesvědčit Honzu, že Gruzie je opravdu bezpečná země vhodná

Přečíst příspěvek

Na kole z Pardubic do Žlebů aneb kde skončily moje tři dráty?

Kolo šlo hned po výletě k doktorovi a ten našel spoustu dalších drobnějších či větších defektů, které bylo třeba vyléčit. Jeho pobyt v nemocnici mě vyšel na dva tisíce a mohu jen doufat, že další léčba nebude potřeba.

Přečíst příspěvek

Bečov nad Teplou aneb zase svědky zločinu

Vidět na vlastní oči Relikviář svatého Maura patřilo k mým top cílům už roky a tak jsem si to v rámci postupného objevování západních Čech, na které jsme se zaměřili v posledních dvou letech, letos konečně dopřála a Honzu nasměrovala do Bečo

Přečíst příspěvek

Švédsko a můj hon za pekanovými oříšky

V letáku místního  Lidlu totiž psali, že od pondělka až do neděle budou mít akci a když si koupím čtyři pletence s pekanovými oříšky, zaplatím za ně pouhých 20 SEK. A to je teda super cena, protože budou stát stejně jako u nás, když si je koupím v obchoďáku bez slevy.

Přečíst příspěvek

Salzburg pod deštníkem aneb dostihové šílenství se Salzburg card

Jak se stalo, že si vsugeroval, že je to zrovna výtah, to fakt nevím a nedokážu vysvětlit, ale od toho okamžiku s ním nebylo řeči. Prostě chtěl nahoru na výhled a było mu úplně jedno, že je všude zataženo a neuvidí stejně nic, chtěl jet výtahem, jen nevěděl, jak se k němu dostat. A tak pobíhal po okolí a ptal se kolemjdoucích, kde tady najde lift a rakušáci, jak jsou slušní a ochotní kdykoli pomoci, tak se mu samozřejmě snažili vyhovět, čili by mu ten lift ukázali, i kdyby ho měli přímo před ním postavit od základů. 😊

Přečíst příspěvek