Člověk v každé zemi něco objeví, když se dobře dívá. Dokonce i v tom resortu nebo kousek od něj.
Je to sice jen záblesk obyčejného života, ale je to tam.

29.11.24 Vypravit se někam dálkovým autobusem, tak to už jsem neudělala pár desítek let. Vlastně byl pro mě problém i najít autobusové nádraží. Holky sice neříkaly, že punk je jinde,

Několik kilometrů od Bydhošti, asi tak sedm, leží hostinec Soplica. Před ním se rozkládá ohromné parkoviště. Ten den, kdy jsme okolo něj projížděli o dovolené spojené se spaním v autě,

Leje tam jako z konve a už před parkovištěm se štosují auta. Spousta aut. Obsluha v pláštěnkách vybírá jen za zastavení 30 zlotých a chce je cash. V hotovosti nemáme ani jeden zlotý, krčíme rameny a bezradně ukazujeme Revolutku a vynucujeme si platbu kartou.
Proboha, jeďte! mávne rukou paní a tak vjíždíme bez placení.

Myslím, že holky nakonec nejvíc ocenily můj nápad dopravit se i s batohy od libereckého nádraží do Vesce taxíkem. Ano, od mého posledního článku, kde jsem vzdávala slávu letním festivalům,

V letáku místního  Lidlu totiž psali, že od pondělka až do neděle budou mít akci a když si koupím čtyři pletence s pekanovými oříšky, zaplatím za ně pouhých 20 SEK. A to je teda super cena, protože budou stát stejně jako u nás, když si je koupím v obchoďáku bez slevy.

Postáváme na nádraží a máme ještě chvilku čas. Honza se dohaduje s automatem na kávu. Podstrkuje mu peníze, automat si je bez skrupulí bere, ale kafe za ně vydat nechce.