Leje tam jako z konve a už před parkovištěm se štosují auta. Spousta aut. Obsluha v pláštěnkách vybírá jen za zastavení 30 zlotých a chce je cash. V hotovosti nemáme ani jeden zlotý, krčíme rameny a bezradně ukazujeme Revolutku a vynucujeme si platbu kartou.
Proboha, jeďte! mávne rukou paní a tak vjíždíme bez placení.

Myslím, že holky nakonec nejvíc ocenily můj nápad dopravit se i s batohy od libereckého nádraží do Vesce taxíkem. Ano, od mého posledního článku, kde jsem vzdávala slávu letním festivalům,

V letáku místního  Lidlu totiž psali, že od pondělka až do neděle budou mít akci a když si koupím čtyři pletence s pekanovými oříšky, zaplatím za ně pouhých 20 SEK. A to je teda super cena, protože budou stát stejně jako u nás, když si je koupím v obchoďáku bez slevy.

Postáváme na nádraží a máme ještě chvilku čas. Honza se dohaduje s automatem na kávu. Podstrkuje mu peníze, automat si je bez skrupulí bere, ale kafe za ně vydat nechce.

Honza těžce nesl, když ho pak viděl, jak chňapl do nálevu holou rukou a náš sýr jí bez rozpaků vytáhl. Žádné rukavice nebo že by si ty ruce před tím aspoň umyl. Ten chlap snad vážně netušil, jaké hygienické normy a předpisy platí v Česku a v celé EU.

Já se přiznám bez mučení, že krmím a krmím často. Nejenom ostatní lidi svými zážitky z cest, krmím i zvířata a koně obzvlášť. A než mě začnete kamenovat, kolik zvířat mám asi na svědomí, tak si prosím uvědomte, že jsem dost spořivá, takže kupovat rohlíky asi nebudu.

První, druhý, třetí a další… borec v lese a všichni dělají to samé. Rvou se pěšky přes borůvčí a jehličí naducaní v cyklokombinézách a nad hlavou drží kolo.