Samotná cesta busem je nepřekonatelným zážitkem. Hlava na hlavě, plno, ale přesto, hned jak nastoupím, pán zhruba v mém věku mi uvolňuje místo. Jsem v šoku, protože u nás v Česku by po mně “neštěknul” pes a nepustil by mě nikdo, ani kdybych byla o 20 let starší a v ruce svírala berlu.

Za ploty na nás štěkají psi, kteří docela dost smrdí, tak jak smrdívali i u nás před nějakými 30. či 40. lety. Ti volně pobíhající zase neštěkají vůbec, naopak se chtějí družit, ale zdá se, že jsou domestikovaní a přivyklí na člověka a že tedy stejně jako krávy na vesnicích vždycky trefí domů do správných vrat, i tady psi vědí, kde dostanou naplněnou misku.

  1.-8.5.20211   S naší letošní jarní dovolenou bylo hned od začátku všechno špatně.   Už jen co mi dalo práce přesvědčit Honzu, že Gruzie je opravdu bezpečná země vhodná