Malešov a Kutná Hora aneb stan za cenu hotelu

3. – 4. 9. 2022 Úplně poprvé jsem na kole se spaním nadivoko byla kdysi dávno v Malešově u Kutné Hory. Což není daleko od Pardubic. Tenkrát jsem taky ještě

Přečíst příspěvek

Labská stezka na kole natěžko aneb z Hamburku do Drážďan

Dostaneme se totiž mezi dvě ramena řeky na území nikoho. Cyklistů je tady minimum, v podstatě pořád jedeme sami. Jenom krajina, občas pasoucí se chundelaté ovečky, čápi, potkali jsme dokonce dvě pěkné útulny, v nichž by se dalo normálně přespat, kdyby nebylo tak brzo. Při jízdě jsme jednou zahlédli i lišku.  Vůbec se nebála, pózovala Honzovi před fotoaparátem, takže jsem hned svého muže poučila, ať ani nepomyslí na nějaké hlazení. To bude vzteklina jak vyšitá.

Přečíst příspěvek

Vítkovice aneb jak to vypadá v továrně zapsané v seznamu UNESCO

Že existují nějaké Vítkovice jsem měla povědomí skoro vždycky. Poprvé jsem o nich ale zapřemýšlela tuším na začátku devadesátek, kdy jsem si za 100 bodů, nebo kolik to tehdá bylo,

Přečíst příspěvek

Josefov aneb jak jsme zažili absolutní tmu

Oběhnout si samotný Josefov není od věci také. Je to totiž místo, kde se tak trochu zastavil čas. Bývalé vojenské objekty, domy, velká prostranství a jinak mrtvo. Lidí tu takhle v neděli po obědě mnoho nepotkáte, některé obchody vypadají, že byly zavřeny už v devadesátkách a od té doby se nepřišlo na to, jestli se vyplatí je znovu zprovoznit anebo ne.

Přečíst příspěvek

Krakov a solný důl Wieliczka aneb jak jsme si ze solných dolů sedli na zadek

Cestou k němu jsme narazili i na krakovské divadlo. Za denního světlo působí tahle budova sice pěkně, ale tak nějak normálně. V umělém podvečerním osvětlení nás ale úplně chytlo za srdce svou zářivou nádherou. Byli jsme unešeni. Až tak, že Hanka opatrně vzala za kliku. Ta povolila a dveře se otevřely.

Přečíst příspěvek

Gruzie levně III. aneb jak jsme cestovali autobusem na černo

Samotná cesta busem je nepřekonatelným zážitkem. Hlava na hlavě, plno, ale přesto, hned jak nastoupím, pán zhruba v mém věku mi uvolňuje místo. Jsem v šoku, protože u nás v Česku by po mně “neštěknul” pes a nepustil by mě nikdo, ani kdybych byla o 20 let starší a v ruce svírala berlu.

Přečíst příspěvek