Příspěvky
Arménie (3)- Geghart aneb jak jsme jely poprvé stopem
Z jednoho zaparkovaného auta před stánkem s domácími koláči svižně vyběhne řidič a ukazuje na nás. Mává, ať si jdeme sednout. A tak jdeme. Auto je hned plné, vpředu dcera, vzadu manželka, pak my, namačkané jako sardinky. Paní drží na kolenou velký zabalený koláč a než se naděju, vytáhne nožík a mám v rukou obrovskou porci. A Sylva druhou. Nedá se odmítnout, ani když navrhujeme, že nám jedna porce stačí dohromady.
Přečíst příspěvekArménie (2) levně aneb na skok do Jerevanu
Zato do Modré mešity nás pustí. Zajímavá je především zvenčí, zejména svými modrými kachlíky a zahradou se spoustou koček. A lidmi. Lidé rozhodně v Jerevanu nejsou zalezlí doma a nenechávají svoje město napospas turistům. Posedávají hojně na lavičkách, diskutují spolu, procházejí se, jsou zkrátka všude.
Přečíst příspěvekVzhůru do Armenie (1) – na vlastní pěst a tak trochu jako sloni v porcelánu
Pak se ptám Sylvy, jestli má na ubytovatele aspoň telefon a má.
Sice se na rozhovor v arménštině moc necítím, ale není zbytí. I když si nebudeme rozumět, snad aspoň zaregistrujeme, kdo tu v té hale začne telefonovat a máme ho.
Takže vytočím číslo na whatsappu a rozhlížím se, komu to zvoní.
Náš řidič stojí přímo proti nám.
Přečíst příspěvekNa kole do hradeckých městských lesů
Když se konečně navigace umoudří, jedu dál a pak zjistím, že si myslí, že jsem na Ulricháči už byla a vede mě na další bod programu.
Přečíst příspěvekTirana (4) aneb pěší prohlídka centra
Dneska nás konečně čeká podrobnější prohlídka města a zdejších artefaktů. Ne že bychom kolem některých staveb nechodily den co den, ale teprve dneska jsme si vyčíhaly třeba mešitu na Skanderbegově náměstí otevřenou i pro turisty.
Přečíst příspěvekTirana (3) – BUNK ART a poprvé na ruském kole
Albánci se ke svým lidem v minulosti nechovali líp než my k těm našim. Takže tu najdete seznamy lidi, kteří žili a pak najednou už ne, protože se znelíbili režimu. Uvidíte repliku psa, co útočil proti lidem. Vítejte, naši pohraničníci. Prostě tyhle režimy fungují všude stejně zrůdně. Je to ale jejich i naše historie, kterou bychom si měli připomínat namísto vzpomínkové optimismu, jak jsme byli mladí a všechno bylo zalité sluncem.
Přečíst příspěvekTirana (2) aneb vzhůru na Daiti
Na Skanderbegovo náměstí je to odtud cca 400 metrů, proti domu máme sámošku a hned za rohem je nejbližší bar, kde vám za pár leků (80 až 100, což je cca do 1 Eura) uvaří čerstvé kafe i po ránu. A to je skvělé, protože i když já v kofeinu nejedu, Hanka je na něm po ránu závislá.
Dědci tu posedávají venku u stolečků jen tak v zimních bundách a kouří se jim od pusy. I na nás, sotva usedneme, zlehka pokynou. Jsme sice takřka v centru, v hlavním městě, ale na kafe sem po ránu chodí pořád ta samá komunita. A až sem zajdeme zítra, už k ní budeme pomalu patřit.
