Dneska nás konečně čeká podrobnější prohlídka města a zdejších artefaktů. Ne že bychom kolem některých staveb nechodily den co den, ale teprve dneska jsme si vyčíhaly třeba mešitu na Skanderbegově náměstí otevřenou i pro turisty.

Albánci se ke svým lidem v minulosti nechovali líp než my k těm našim. Takže tu najdete seznamy lidi, kteří žili a pak najednou už ne, protože se znelíbili režimu. Uvidíte repliku psa, co útočil proti lidem. Vítejte, naši pohraničníci. Prostě tyhle režimy fungují všude stejně zrůdně. Je to ale jejich i naše historie, kterou bychom si měli připomínat namísto vzpomínkové optimismu, jak jsme byli mladí a všechno bylo zalité sluncem.

Na Skanderbegovo náměstí je to odtud cca 400 metrů, proti domu máme sámošku  a hned za rohem je nejbližší bar, kde vám  za pár leků  (80 až 100, což je cca do 1  Eura) uvaří čerstvé kafe i po ránu. A to je skvělé, protože i když já v kofeinu nejedu, Hanka je  na něm po ránu závislá.
Dědci tu posedávají venku u stolečků jen tak v zimních bundách a kouří se jim od pusy. I na nás, sotva usedneme, zlehka pokynou. Jsme sice takřka v centru, v hlavním městě, ale na kafe sem po ránu chodí pořád ta samá komunita. A až sem zajdeme zítra, už k ní budeme pomalu patřit.

Mám v mobilu stažené mapy. Cz pro Albánii a ty data nepotřebujou, chlubím se. Však když jsem předevčírem kupovala boty ještě v Čechách, zapomněla jsem na to, že už jsem přepnutá na Albánii a nemohla se donavigovat k prodejně, leda bych přešla na Google maps.

Fakt? povídá Hanka. A koupilas ty boty?

V Sezemicích sjedu k rybníčku a najedu po staré silnici na cyklotrasu č. 4191 směrem na Holice.

Tady je to pro kolo celkem fajn. Auty projíždějí jen místní, nebo lze sem tam použít i opravdovou cyklostezku. A ani cyklisté nikde nejsou.

Poslední městečko, které jsme navštívili, bylo Trani. Městečko s překrásnou pevností Castello Svevo, která se dá procházet nebo spíže obcházet po velikém molu plném rybářů, lovícím na udičku své rybky. Někteří jsou sdílní, ochotně vám ukážou i svůj úlovek a rádi se s ním pochlubí. Jiní jsou jen sami za sebe, a tak mlčky stojí a stojí nebo nahazují znovu a znovu a doufají, že i oni něco chytí.

V Barlettě jsme objevili i cirkus, který se tu zrovna rozložil a nás nejvíc překvapil pasoucí se hroch.
No viděli jste někdy hrocha v cirkusu? Já tedy ne. K čemu ho asi tak mohou vycvičit, přemítáme. Skáče skrz ohnivý kruh? Nebo vozí na hřbetě akrobaty?