Káva v kavárnách je v Itálii v porovnání se vším ostatním, co si k ní můžete dát, neskutečně levná. Zaplatíte za ni obvykle něco málo přes euro a pokud mohu věřit svým přátelům, tak je i vynikající.

Italové si  prostě svoje levný kafe nikdy nenechali vzít. I proto jsou tu plné kavárny. Kdo by si taky kafe za ty prachy připravoval doma?

Domky se opakují jeden vedle druhého. V jednom z nich nás dokonce pustili i dovnitř, abychom viděli, jak se tu dřív žilo. Je překvapivě docela prostorný. Většinou jsou tu však jen krámky plné cetek.

Prostě budeme čtyři troli v domku trulli, dělám si legraci. Tyhle domky jsou kouzelné a v tom našem Trullo Pinto se ukrýval prostorný plně vybavený apartmán.

Pár minut po dvanácté jsme tedy vstoupili do jeskynního komplexu vybavení, jak jsme zvyklí z Česka. V jeskyních je přece zima i v létě a rozhodně neuděláte chybu, pokud se nasoukáte do teplých kalhot a k nim přihodíte klidně i zimní bundu a čepici. Krápníkové jeskyně si udržují svou stálou chladnou teplotu, aby nedošlo k poškození jejich výzdoby. To přece ví každej.

V Itálii se v devět hodin nejspíš teprve vstává. Rozeběhneme se nazdařbůh  křivolakými uličkami a sledujeme dění. Dvě dámy v pyžamech vesele klábosí z protějších balkonů, vlající prádlo schnoucí na terase či visící ven z balkonků nebo později dáma vytahující tašku s nákupem na provaze do 3. patra.

Že bychom se totiž v noci nějak prohřáli, to se nám nepovede až do rána. Je sice tepleji, to jo, ale stejně tak je pořád ještě zima. A když zahlédnu vycházet za svítání z ložnice kamarádku, která už si přes hlavu nasadila u mikiny i kapuci, mám vymalováno. Tady na dovolené nejspíš zmrzneme.

Ještě se zajdeme podívat na místní mešitu, kde jsme dokonce i jako ženy vítány a tak tam s kamarádkou hned vklouznem. Mladá muslimka nás ochotně vpustí dovnitř a abychom nepohoršovaly případné věřící muže, natáhne přes nás hábit, který mi zakryje ruce, nohy i vlasy a udělá ze mě housenku.