Chvíli jsme si poklábosily s Miroslavem, který se úplně vyděsil, když jsme mu prozradily, že ubytovány tu budeme celý týden.
“A co chcete dělat týden v Rize?” vypadlo z něj spontánně.

V Jáchymově jsem ještě nikdy v životě nebyla. Že jsou tu radonové lázně sice vím, ale mnohem víc ho mám spojený s uranem a nechvalně známými 50. léty. A i když jsou to léta neveselá, až truchlivá, je to jedno z období, která mě na české historii opravdu hodně zajímají.

Mým cílem číslo jedna je totiž toaleta a to docela urgentně.  A tak táhnu Honzu za ruku po směru šipky s dvěma písmeny WC a ten se jen směje a koulí očima. No, jen aby ho ten smích brzy nepřešel, vrčím a za chvilku objevím dvě docela moderně vyhlížející kadibudky. Před jednou z nich je celkem živo. Shluk lidí. Postrkují se, skáčou dovnitř a zase ven. Kadibudka se otvírá a zase zavírá a tak pořád dokola. To jsou teda blbý hry, pomyslím si a vlezu do té druhé. A už jsem taky ve hře. Najdu čudlík, snažím se zavřít, což se povede. Ale než stihnu rozepnout zip u kraťasů, dveře se samovolně rozjedou na šířku vrat od stodoly. Koukám jako tydýt. Naproti mně v druhé budce nějaký francouz má podobný výraz. Zamáváme si.