Cestou k němu jsme narazili i na krakovské divadlo. Za denního světlo působí tahle budova sice pěkně, ale tak nějak normálně. V umělém podvečerním osvětlení nás ale úplně chytlo za srdce svou zářivou nádherou. Byli jsme unešeni. Až tak, že Hanka opatrně vzala za kliku. Ta povolila a dveře se otevřely.

Práce neosvobozuje. Svobodu a myšlení nelze ničím nahradit.

V letáku místního  Lidlu totiž psali, že od pondělka až do neděle budou mít akci a když si koupím čtyři pletence s pekanovými oříšky, zaplatím za ně pouhých 20 SEK. A to je teda super cena, protože budou stát stejně jako u nás, když si je koupím v obchoďáku bez slevy.

Jak se stalo, že si vsugeroval, že je to zrovna výtah, to fakt nevím a nedokážu vysvětlit, ale od toho okamžiku s ním nebylo řeči. Prostě chtěl nahoru na výhled a było mu úplně jedno, že je všude zataženo a neuvidí stejně nic, chtěl jet výtahem, jen nevěděl, jak se k němu dostat. A tak pobíhal po okolí a ptal se kolemjdoucích, kde tady najde lift a rakušáci, jak jsou slušní a ochotní kdykoli pomoci, tak se mu samozřejmě snažili vyhovět, čili by mu ten lift ukázali, i kdyby ho měli přímo před ním postavit od základů. 😊

První, okolo čehož jsme museli projet, byl luxusní mastňácký kemp Daftoland. Při představě, že bychom zrovna tady měli spát, se mi dělalo až fyzicky nevolno. Stan na stanu a všude kolem lidová zábava za nelidové ceny. Dokonce i Honza, který si doteď pohrával s myšlenkou na jednu noc v kempíku spojenou s teplou sprchou, viditelně zvadnul.

Cestovat v době postcovidové je kolikrát větší punk než dobývat za Jacka Londona zlato na Aljašce. A tak nás nejdřív  ani ne týden před odletem do Gotteborgu zastihla zpráva, ze při

Je vidět, že Belgie je centrem EU. Gender dovedla k dokonalosti. :)) Jsme si tu rovni i na záchodě. Takže jednotná cena za WC je jak u mužů, tak i u žen.