23.8.2025

I když to nemáme nijak daleko, o tom, že cca před 5. lety vznikla v Oflendě u Chrasti u Chrudimi ruční výroba skleněných vánočních ozdob, jsem neměla ani tušení.

Zjistila jsem to až, když jsem od kamarádky dostala voucher na tamnější prohlídku. A tak jsme s děvčaty vyrazily.

Doby, kdy se vánoční ozdoby vyráběly ručně z foukaného skla, už jsou dávno pryč. Dneska si je každý koupí umělé za pár korun z dovozu z Číny. A tak není divu, že zanikla i původní výroba v Horním Bradle.

Na druhou stranu taková skleněná labuť sice možná nevydrží vzteklý výjev vašeho dítka, ale je krásná. A tak přišel nápad zdejší výrobu zachránit a přenést ji jen o pár kilometrů dál. Postavit celý podnikatelský záměr na prodeji ozdobiček se nejevilo příliš funkční, koneckonců to by nezanikla původní výrobna.

Takže zdejší továrna funguje spíš na bázi exkurzí, kdy vás provedou výrobou, ukáží, jak se fouká ozdoba, jak se stříbří, aby nebyla průhledná i jak se maluje. Celé si to dokonce můžete i vyzkoušet a zjistit, jestli je to taková hračka, jak to vypadá a taky, jaký máte výtvarný talent.

A na konec, protože s tím talentem to obvykle není žádná sláva, si můžete pár ozdob nebo také třeba skleněných květin koupit v podnikové prodejně.

Celá exkurze je pravděpodobně míněna hlavně pro rodiče s dětmi, ale když jsme na ní byly my tři dámy nad padesát, míjely jsme se s zahraniční skupinou, která nám věkově byla docela blízká a dítě taky neměli ani jedno.  Takže bych si troufla říct, že si to tu užijete v jakémkoli věku.

My jsme tedy začínaly ráno v 8.30, dostaly jsme výklad o historii závodu i o výrobě samé a poté, co jsme chvilku pozorovaly paní foukačku skla, tvořící za pomoci plamene špice na stromek, se samy pustily do foukání. No, co vám mám povídat. Kouli jsme nevyfoukla ani jedna. Naopak, za chvíli jsme byly u konce s dechem a před námi se krčily tři skleněné fazolky.

Tak foukačky bychom být nemohly, posmutněle krčíme rameny.

A už stříbříme. Tj. namáčíme koule, které tedy vyfoukl někdo jiný, do vodní lázně se stříbrem. Paní nám ukazuje, jak v rukavicích vezme do každé ruky za stopky dvě budoucí ozdoby, vymáchá je, protřepe a už je hotovo. My bereme do každé ruky jednu, mácháme a břink, kamarádce se hned jedna ozdůbka rozletí na tisíc kousků, takže ani tady ta úspěšnost není kdovíjaká.

Co je zajímavé a co jsem do té doby nevěděla, je to, že koule se stříbří zevnitř, takže na povrchu vlastně vždycky malujete na původní sklo. Pokud jste tedy šikovnější než my a vůbec se vám něco podaří vytvořit.

A to, co se povede, se musí hlavně nechat vyschnout. Pokud jste své dílko zkazili, to vám dají ze svého a přesunou vás do dílničky se spoustou práškových barev. Na ozdobu nejprve nakreslíte nějaký tvar pomocí štětečku s lepidlem a ten posléze zasypete zvolenou barvou. A znovu a znovu, dokud svou ozdobu úplně nezkazíte. 😊

Protože, co si budeme vypravovat, ani jako malířky bychom se neuživily. Když vám pak to vaše dílko ale zabalí do papírové krabičky a slavnostně vám ho předají, stejně máte radost a najednou vám připadá krásné a vy už teď víte, že bude mít čestné místečko na stromečku. Někde vzadu teda, aby nebylo vidět na první dobrou.

A jdete do prodejny a kladete si do košíčku ozdůbky nebo srdíčka. Já si koupila např. malou kytici skleněných růží. Ty mě mohou provázet nejenom na vánoce, ale po celý rok. Aspoň jsem si to myslela, ale první ze skleněných růží jsem si rozbila do týdne. 🙁

A aby ten den nebyl jen tak krátký, protože exkurze nám končila cca po jedenácté, přesunuly jsme se potom do Chrasti na oběd a omrkly zdejší náměstí a muzeum. Zde bych zvlášť ráda upozornila na zajímavý dům, v němž je muzeum umístěno, včetně pěkného parku. Toho jsme si ale bohužel moc neužily, protože začalo pršet a tak jsme jely zase domů.