Sotva jsme se jakžtakž nastěhovali, vydali jsme se do městečka. Protože bydlíme v kopci, nejkratší cestou je místy dlážděná úzká pěšina přímo mezi domy.

Sbíháme mezi nimi a je to tu občas docela strmé a trošku i kluzké tak,  jak je cesta v čase vychozena  mnohými stopami a otisky. Řeknu vám, že bych tudyma v osmdesáti  ani v sedmdesáti běhat nechtěla.

Ale místní jsou zvyklí a  skáčou po kamenech jak laňky běžně. Občas se babky sesednou na kus řeči tak jako to, bývalo dřív i u nás, smějí se stou

Dlouho se tu nezdržíme a raději se rozjedeme směrem ke klášteru Ardenica. Není jisté, zda ho navštívit vůbec stihneme,  zavírají tu ve 4, jak hlásí hlásí pan google. My a chvíli po nás ještě tři motocyklisti dojedeme o půl čtvrté a tak to máme akorát.