20.10.2024 Je neděle a jsem smířená s tím, že ve svátek bude asi nejhorší spojení. Jsem ale připravená a mám načteno, že by neměl být problém dostat se k přírodním bazénkům do

…tak se na Siga autobus ptám  starší paní, která vypadá jako místňák a ta mě bez váháni pošle na zastávku k lanovce. Kontrolní otázka u dalšího pána její informaci potvrdí. No a mám to, raduju se, jak jsem šikovná..

 Akorát teda ten jízdní řád, co tu mají vylepený,  vypadá prapodivně. Jako by snad do Canical Baia D Abra ani nejel? mručím, poněvadž žádnou zastávku podobného názvu jsem v něm nenašla. Jistota je jistota a tak se ptám do třetice paní čekající na lavičce. A mám štěstí. Jede sice jinam a rozhodně není místní, je to turistka jako já, ale na Sao Lourenco už byla, takže bezpečně ví, jak se tam dostat.

Jukne na hodinky, mávne rukou a to prý stihne. Hbitě vyrazí a dovede mě přes nábřeží až na místo, kde zastávku opravdu najdu.

Sotva vyjdu zadní brankou hotelu, ocitnu se v komerční zóně. Všude kolem restaurace a naháněči. Ti si mě ale velmi brzy zapamatují a začnou mě zdravit jako starou známou. Však tudyma budu chodit každý den a na tu pizzu ani tuňáka se stejně nezastavím. Možná tak omrknout malované dveře, nebo vyfotit kocoura s přecpaným břichem povalujícího se zezadu za restaurací.