Potom jsme ještě trochu popošli a objevila se před námi i řeka Lumi i Thethit. A přes ní vedla cesta. Ovšem bez mostku nebo lávky. Čili s nutností přeskákat přes kameny, což je něco pro mě.  Zatímco kamarádka kameny přeskákala jako rozverný kamzíček a další člen výpravy je dlouhým krokem přešel, já a starší pán, který sem došel spolu s námi, jsme zůstali stát.  Jedná noha na kámen, přikrčení, zpátky. Jedna noha na kamen, druhá na druhý, zavrávorání, už už to vypadá na koupel, ale naštěstí ho pohotově obejmu v pase.

 A potom se pán najednou nadechl, rozběhl a říčku přeskákal. Ten u toho měl snad i zavřené oči.  Jako suchou nohou to nedal a botasky zapadly místy do vody, takže ponožky suché rozhodně nezůstaly.

 16.5.2025 Celou noc jsme za oknem slyšeli mohutný déšť i se citelné ochladilo. Nebylo to až zas takové překvapení. O tom, že se změní počasí, sýčkovaly předpovědi dlouho dopředu. Pršet

Následná cesta do Skadaru byla naprostý horor.  Splašila se nám navigace, nebo co, a tak jsme se najednou ocitli v úplných kotárech. Na cestě do  4. největšího města v Albánii?