Kamarádka je úplně u vytržení z množství krásných velkých a zdravých hub. Ale nesbíráme je, nemáme je do čeho dát ani kde zpracovat a byla by škoda hamtat a pak takovou úrodu vyhodit. Občas potkáme pár lidí, není jich tedy mnoho, ale úplně samy tu taky nejsme. Většinou jsou z hub taky u vytržení. Pán obětoval dokonce i vlastní tričko a pod heslem „holé břicho za smaženici“ se nemůže utrhnout z místa.

Před Dřítčí při přejezdu mostu přes Labe mě okouzlí malebný obrázek dvou srnek, které se chladí v řece. Vody mají těsně nad kopýtka. Pomalu brzdím, že vytáhnu mobil a vyfotím si je na památku, ale zvířata mě vycítí a mizí v křoví na břehu. I tak se tu na chvíli zastavím a čekám, jestli se třeba nevrátí.  Nevrátí. Jen zdáli přibíhají k Labi koně se svými jezdci.

Člověk v každé zemi něco objeví, když se dobře dívá. Dokonce i v tom resortu nebo kousek od něj.
Je to sice jen záblesk obyčejného života, ale je to tam.