Do Locorotonda jsme dojeli k večeru nějak těsně před pátou a jeli jsme sem hlavně proto, že jsme tu byli ubytovaní. Bylo to tu  výrazně levnější než třeba v nedalekém Alborebello a v trulli domečku jsme bydleli stejně jako bychom bydleli tam.

Prostě budeme čtyři troli v domku trulli, dělám si legraci. Tyhle domky jsou kouzelné a v tom našem Trullo Pinto se ukrýval prostorný plně vybavený apartmán.

Otevřená okna, která se na nás smála, sotva jsme vešli, už nás nepřekvapila, a topit klimatizací už taky umíme. Čili super, jsme spokojení a nic nás nemůže překvapit.

Kromě toho, že zapneme kávovar a rychlovarnou konvici zároveň.  To způsobí okamžitý black out.

V trullím domečku se rázem rozhostí tma.

A pojistky, jak záhy zjistíme, jsou pod zámkem.

Tak, jak jsme se všude ubytovávali bezkontaktně a jen jsme ladili detaily přes Whats Up, tady se tedy seznámíme s majitelem raz dva. Nevypadá nijak překvapeně a pojistky zkušeně nahodí. Zároveň nás poučí, který přístroj lze s kterým kombinovat a který ne.

Je to pomalu raketové inženýrství.

TV a klima společně ne.

Kávovar s konvicí také ne.

Ale topinkovač v lednicí prakticky  s čímkoliv.

Prostě věda.

Je ten domeček vážně trullo nebo jenom pro trouby?

Po téhle eskapádě jsme už ale volní a tak si dojedeme  nakoupit do marketu a absolvujeme podvečerní prohlídku osvětleným městečkem.

A tady potkáme svého vlastního stalkera.

Nejdřív se ho tedy v domnění, že je to normální běžný místňák, naivně zeptáme na cestu do centra.

A pán, dosud sedící na lavičce a čučící pánu bohu do oken, rychle vstane a ukáže ten správný směr. Pak zase usedne zpátky na lavičku, zatímco my pokračujeme ukázaným směrem  a kocháme se, jak je to Locorotondo krásně nasvícené a nazdobené v duchu nadcházejících vánoc.

Po chvilce zjistíme, že máme pána za zadkem. Takhle se to opakuje ještě několikrát, až se nakonec holky začnou bát a spřádat hororové scénáře o motorové pile, přepadení, okradení, znásilnění či dokonce únosu.

Zprvu jsem klidná, ale když se nakonec sejdem ve stejný čas i v jednom kostele, začnu mít neblahé tušení i já. A tak se mu rychlým krokem pro jistotu ztratíme a zmizíme nejdřív v autě a nakonec i v domku.

Byl to stalker? Byla to náhoda? To už se nikdy nedozvíme.

 

 

Pokračování zase příště. 
Kdo nemá objednaný mailový zpravodaj, může si ho objednat právě teď. Posílám jenom automatizované upozornění na nový článek, nic jiného. Případně mě zkuste sledovat na fb.