Nevím, jak je to dlouho, co jsem byla naposledy „u moře“. Myslím tím, takovou tu dovolenou, kde se celé dny koupete, válíte na pláži a někdo vám k tomu uvaří.

Prostě žádný šup sem, šup tam, ještě tohle vidět a moře je fajn jen k tomu se v něm svlažit nebo umýt .

Vyšlo mi, že je to tak 8 let a to už asi stojí za to si to zopakovat.
Takže Turecko. Pár desítek metrů od pláže. Pravidelná strava a pitný režim. Vedro.

Co o takovéhle dovolené může napsat dobrodružka?

Kočky.

Všude jsou kočky.

Zdravá srst, dobře živené. Přátelské. Válející se v kdejakém krámku na zboží.

A milované.

Protože každý majitel toho obchůdku měl pod pultem schované granulky.

A svoji micinu si hlídal.

Dodneška jsem netušila, že Turecko je rájem umňoukaných malých bestií.

Člověk v každé zemi něco objeví, když se dobře dívá. Dokonce i v tom resortu nebo kousek od něj.
Je to sice jen  záblesk obyčejného života, ale je to tam.

A kdo ví, co zjistím, až sem jednou přiletím poznávat jen tak, na vlastní pěst?