18.11.2025

Ráno všechny aplikace hlásí déšť.

Byl, je a bude.

Nedá se tedy nic dělat, vezmeme si bundy a stejně vyrazíme směr Alberobello. Program máme na každý den a nemůžeme si dovolit nevidět městečko, které se se svými více jak tisíci trulli domečky dostalo v roce 1996 až k zapsání na seznam UNESCO.

Styl těchto domků, které jsou rozesety různě i v okolí, se vyvinul někdy v 17. století a dnes je sem jezdí obdivovat celý svět. Typické trullo je malý přízemní domek s bíle natřenou fasádou, kde střechu tvoří šedé kameny poskládané do malého kužele bez použití jakéhokoliv pojiva. Na vršku střechy často bývá ještě bílý komínek, často zdobený ornamenty. Tyto domky mají silné stěny a obvykle jen jednu centrální místnost. Bývají taky nalepeny jeden na druhý.

Největší koncentrace je jich právě v Alberobello, kde se jich prý dá nalézt přibližně 1400. Z centrálního náměstí se můžete vypravit do dvou protilehlých čtvrtí. Tou více navštěvovanou je Rione Monti a trulli domků tu najdete více než 1000, V některých jsou také obchůdky s různými suvenýry, případně se dá podívat i dovnitř a omrknout, jak tam tehdy žili.

My jsme ale nejdřív zamířili do mnohem poklidnější čtvrti Riona Aia Piccola, která si zachovala atmosféru původního městečka a soudě i podle mnoha zaparkovaných aut slouží domky stále ještě svému účelu, i když často bývají i pronajaty.

Procházíme se a celou dobu nás doprovází déšť. Pršet začalo vlastně hned, jak jsme vylezli z auta. Nejdřív drobně mžilo a později se rozpršelo víc a víc, což má vliv na naši tepelnou pohodu i na to, že chvílemi máme Alberobello takřka celé pro sebe.

Snažím se fotit, ale snímky asi moc exkluzívní nebudou. V Riona Aia Piccola je před každým druhým domečkem zaparkované auto, které zakrývá výhled, v Rione Monti je zase víc lidí. Neumím si představit, jaké to tu musí být v sezóně nebo i teď, když svítí sluníčko. Dokonce ani pouličnímu muzikantovi na náměstí se nechce zpívat mezi kapkami deště, a tak trpělivě očekává, jestli bude anebo nebude líp.

Domky se opakují jeden vedle druhého. V jednom z nich nás dokonce pustili i dovnitř, abychom viděli, jak se tu dřív žilo. Je překvapivě docela prostorný. Většinou jsou tu však jen krámky plné cetek.

O kousek dál se v trulli městě zase vesele staví.  Vážně, jako by jich tu nebylo málo, staví tu další domeček.  Třeba ten původní spadl, kdo ví?

Pořád ale prší, prší a prší a my už jsme ale docela prokřehlí a trulla se taky pořád opakují.

Přejedeme  tedy do městečka Martina Franca.

A s námi se přesune i déšť. Opravdu silný déšť ale.

Martina Franca je skvostné město, na tom jsme se shodli všichni. Líbí se nám jeho atmosféra. Jeho starosvětskost i  jeho charisma. Má krásné zachovalé historické centrum, které je zpola obehnáno historickými hradbami a uvnitř se klikatí spousta uliček s bílými domky. Nejvýraznějšími památkami jsou bazilika San Martino a Palazzo Duccale. Nám se tu ale líbí všude a opravdu litujeme, že není lepší počasí. Tady bych si dokázala představit nekonečné toulání a kochání.

Bohužel, déšť je příliš silný a my prokřehlí, takže tu strávíme jen pouhou hodinku a vracíme se zase domů.