20.11.2025

Do Matery jsme se přesunuli hned po ránu, ale díky větší vzdálenosti jsme dojeli až po poledni. Tentokrát jsme měli zarezervované ubytování v hostelu, který měl jednu velkou výhodu, a tou byla lokalita. Bydleli jsme hned vedle kamenného města, které je tím nejkrásnějším, co celý poloostrov nabízí. Navíc se tu dá i za rozumný poplatek (10 Eur) zaparkovat.

A je to tu úžasné. Tušila jsem,  že Matera bude asi top z celého výletu, ale že až tak moc, to jsem nečekala. Už jenom když jsme přišli k první vyhlídce Belvedere di Murgia Timone  vedle Katedrály Basilica of Matera zvané také “Most Holy Mary of the Bruna” a rozevřel se před námi pohled na dechberoucí město vytesané ve skalách, kdy jednotlivé domky jsou pospojované změtí uliček a schodišť působících jako jedno velké bludiště.

Nemůžete se vynadívat a nevíte, kam dřív stočit oči.

A pak vejdete.

Uličky proplétají jedna přes druhou, je to tu hotový labyrint.  V kamenných domcích je možné se i ubytovat, občas najdete logo airnb nebo bookingu, v dalších jsou obchůdky, míjíte i kavárničky. Jsou vnitřní, ale jedna je i přímo mezi kameny. Lidé tu posedávají a popíjejí to své kafíčko.

Nevíte, kam koukat dřív. Jestli vystoupat ke kostelu nebo to vzít raději po schodech dolů.

Všude potkáváme opět kočičky a i tady je občas vidět, že se tu i normálně žije., Projede auto, člověk zblikne přímo pod kostelem dámu věšící prádlo. A občas zabloudí, ztratí směr a musí se zas vrátit.

Zdržíme se tu až do večera. Do chvíle, kdy se městečko začne rozsvěcet a  v nastalém šeru nabírá zase jinou atmosféru.

Tajuplné a mystické je ale v každém světle. Však není divu, v roce 1993 bylo zapsáno do seznamu kulturních pokladů UNESCO a dostalo se i do hledáčku filmařů, takže jste ho možná zahlédli už někde dřív. Třeba jako kulisu ke Jamesovi Bondovi.

21.11.2025

Ráno už zase mrholí, ale i tak vyrazíme před odjezdem ven. Projdeme se náměstím, nahlédneme do kostelů, ale hlavně najdeme zdejší podzemí.

Projdeme si to, co je volně přístupné a potom si za pár Euro koupíme lístek dovnitř. Tady je to krásně nasvícené, nejdřív klesáme po schodišti až k podzemní vodě, potom zase stoupáme. Procházka je to poměrně krátká, ale myslím, že i ta stojí zato.

Dále jsme se už přesunuli do městečka Altamura. To je známé nejenom svými spletitými uličkami a kostely, ale hlavně tu pečou výborný chléb podle vlastní receptury. Pekárnu není v té změti ulic úplně jednoduché najít, ale pokud se vám to podaří, nebudete litovat.

Můžete se podívat nejenom, jak se peče chléb nebo děvčata motají ručně jiné pečivo, ale můžete i ochutnat. Lze si tu koupit domácí bochník nebo něco jako sedvič a různými pomazánkami a náplněmi . Zvolila jsem s masem a sýrovou omáčkou a ten mi tedy opravdu moc chutnal. Ceny pečiva tu sice nejsou úplně lidové, ale za tu chuť to opravdu stojí.

Já tu teda měla ještě jeden zážitek, a to když mi na mokré dlažbě podklouzly nohy a svalila jsem se na chodníku jako žok. Ten déšť v kombinaci s dlažbou prostě není úplně uzpůsoben na chůzi. Po celou dobu jsme si dávali pozor, jak neuklouznout a nakonec se to stejně nepovedlo.

Naštěstí ale bez úrazu.



Děkuji za přečtení a nezapomeňte se sem vrátit, ještě nás čeká Barletta a Trani.