Loni se to předjarní počasí dvakrát nevydařilo. Velikonoce na krku a já ještě ani nesundala zimní bundu. I proto jsem byla moc ráda, že tentokrát nás o jarních svátcích nečekalo žádné spaní venku, ani jízda na kole.

Už třetím rokem jsem totiž měla objednané ubytování ve Slavonicích. Zatím to nikdy nevyšlo a pokaždé bylo zrušeno. Nejdřív lockdown, potom operace zkombinovaná pro jistotu s lockdownem a zkrátka a dobře, teprve v roce 2022 to začalo vypadat, že by nám cesta konečně mohla vyjít.

A taky že jo. Na Velký pátek jsme se objevili v Zahradním domku pana Pízy ve Slavonicích. A rovnou nás přivítala dešťová sprška, což jsme tedy nesli velmi nelibě, protože víceméně předznamenala celý ufoukaný provlhlý pobyt.

Naštěstí, jak rychle přišla, tak rychle zase zmizela a v podvečer dokonce vykouklo milosrdné sluníčko, takže jsme mohli vyrazit ven.

Hned u Slavonic se nachází rozsáhlý komplex bunkrů, tzv. řopíků. Jsou to malinkaté obranné stavby se střílnami, které nás měly chránit před útokem Němců před 2. světovou válkou. Že tenkrát nebyly využity, z historie všichni víme, na jaře roku 2022, kdy ale kousek od našich hranic na východě opět propukla opravdová válka, jejich prohlídka působila smutně a nečekaně nadčasově.

Objektů je tu 12, rozeseté jsou poblíž sebe, my jsme ušli pouhých cca 6 km. Většina je nepřístupná, jen na začátku trasy byl jeden zprovozněný a za bratru cca 90 Kč, pro důchodce dokonce za lidových 85,-, se člověk mohl podívat dovnitř:-).

Bílá sobota

Ráno nás přivítala kosa. Okamžitě jsem ocenila nápad vzít si s sebou navíc i zimní bundu a rukavice a vzápětí rezolutně zamítla Honzovu plánovanou pěší trasu podél Dyje. Jen jsme vystrčili čumáčky ven, studený vítr foukal do uší, až jsme si přes hlavy přetáhli kapuce.

No tak si uděláme autotrip a zkusíme hrad Landštejn, rozhodli jsme se jednohlasně a za pár minut už před ním celí vymrzlí parkovali. Zdola vypadal monumentálně, takže jsme ani nezaváhali, zda dát 130 Kč za vstup. Což jsme teda zaváhat měli.

Koupili jsme si totiž vstup na stavbu. Takže zima, vítr, drobný déšť a výhled na stavební zátarasy. To fakt nechceš. Hrad Landštejn byl pro nás prostě jenom zklamáním. Uvnitř jsme neviděli nic, ne, že by se jednalo o nějak výrazně bohatý hrad i v době, kdy se na něm nerekonstruuje, tentokrát však i to málo, co se na něm dalo nalézt, bylo uzavřené nebo alespoň opatřené cedulkou se zákazem vstupu.

A ten při tom, jak se to všude klouzalo, ani jeden z nás rozhodně překračovat nechtěl.

No a co dál? Zmrzlí jako drozdi jsme se vrátili zpátky na ubytko a tentokrát už pěšky se vypravili na náměstí obhlédnout fresky na domech, vyběhnout na věž, která byla zrovna otevřená. Tu doporučuji, za pade z ni máte krásný výhled na náměstí. Výlez nahoru a vlastně i na ochozu je ale sám o sobě vhodný spíš pro trpasličí rodinku, já byla pořad skrčená, sehnutá v pravém úhlu a ponejvíce jsem si připadala jak záda křivá, hlas vichřice podoba. Slavonické podzemí bylo stejně jako před třemi lety, když jsme tu byli poprvé, zavřené. Prý ho otvírají na víkendy tak od června a o letních prázdninách každý den. To nám nebylo nic platné. Raději jsme zašli na oběd na náměstí  (Apetito) a do cukrárny. Tam jsme se pěkně vyhřáli a nabrali energii na další zkoumání okolí.

Vrátili jsme se tedy pro auto a zajeli si na tzv. malou Hlubokou do Českého Rudolce, což je zřícenina umístěná přímo uprostřed obce a dá se jen obejít kolem dokola. Pokud byste chtěli dovnitř, možné to prý je, ale jen na vlastní nebezpečí a s průvodcem, kterého si musíte bůh ví kde sehnat.

No a potom Honza pravil, že teda pojedeme do té Prdele, protože kdybychom se na ni nepodívali, tak se mnou nevydrží. Popojeli jsme tedy pár kilometrů do místa zvaného Ďáblova prdel a tam absolvovali svou první dnešní minitúrku.

Navzdory zimě a pofukujícímu chladnému větru, v Prdeli jsme našli docela dost lidi a dětí, těžko říct, zda se tam dostali jen náhodou, protože zlobili, anebo jako my cíleně, protože jsme hodní. 😊 Každopádně navzdory počasí lidí jako smetí, maximum, kolik jsem byla schopna snést.

V létě nebo v lepším počasí by to musel být masakr. Od Ďáblovy prdele jsme si tedy dali zdejší komerční okruh směrem na kaskádu a  rybník s rozhlednou U Jakuba. Tam to žilo dětským jekotem, protože tu mají dětské hřiště i malé peklíčko. Vyplázli jsme každý padesát korun a vydali se počítat schody (jsou číslované) až na vršek rozhledny. Tam fučelo ještě víc než dole, takže tu mezi návštěvníky vládla jednotná móda, a sice kapuce přetažená přes obličej a přes uši.

Poslední večerní zastávku jsme si udělali na židovském hřbitově v Markvarci. Ten se nachází víceméně neznačeně uprostřed smrkového lesa a pochází z 18.stoleti. Je tady 200 jednoduchých opuštěných náhrobků zemřelých převážně z 19.stoleti, takže se žádný z nich nedožil holokaustu.

Hřbitov je ohraničený zděnou zídkou a vstup je uzavřený. Na jednom místě je ale plůtek pobořený, takže se za brány ticha a klidu může podívat každý vagabund a projit si náhrobky porostlé zeleným mechem a modrými kvítky barvínku.

Neděle

Další den jsme zahájili druhým židovským hřbitovem, tentokrát v Písečné. Hřbitov se nalézá opět v lese, tentokrát je ale normálně otevřený a je asi 9 km od Slavonic. Podobně jako včera v Markvarci jsme tady úplně sami, pokud nepočítám dámu venčící pejska, která na nás kouká jako na zjevení a nechápe, co tam vlastně děláme. Mám takový neblahý dojem, že být ten psík o něco větší než čivava, určitě ho na nás pustí.

Alespoň vykoukne slunko a pod studeným větrem se začne dělat teplo. My dojedeme k Uherčicům (tady je možno navštívit polorozpadlý zámek, my už na něm ale v minulosti byli) a pěšky vyrazíme na nepříliš značenou Grázlovu nebo také Graselovu vyhlídku vzdálenou asi 2,5 km. Je z ní nádherný malebný výhled na řeku Dyji. Až se z něj tají dech.

Posledním místem, kam se jedeme podívat, a to už se udělá opravdu hezky a já opouštím auto jen tak v mikině, je rakouský hrad Hardegg burg.

Přivítá nás monumentální stavba, která je ovšem pro návštěvníky uzavřena. Škoda, sem bych se byla ráda podívala i dovnitř.


Užijte si letošní velikonoce a třeba jsem vám právě dala tip, jak je strávit v podobném módu jako my loni. Předpověď počasí totiž vypadá stejně nepřívětivě.

Pokud mě chcete i nadále sledovat, budu moc ráda. Stačí si objednat můj mailový zpravodaj, sledovat mě na FB nebo IG anebo klidně všechno dohromady.