Poslední dobou jsem byla atakována od Honzy touhou vyrazit konečně do nějaké normální země. Tím prý myslel Evropu, nejlépe západní.

No a co může být asi tak normálnějšího než Belgie, sídlo EU?, řekla jsem si stalkujíc levné letenky.

Vyrazíme do Brugg, navrhla jsem mu tedy pyšně, aby viděl, jak jsem vnímavá a splním mu každé přání, které mu vidím na očích. Letmo kouknul na mnou nalezenou nabídku Ryanairu a obrátil oči v sloup.

Do Belgie? V únoru? No to je teda nápad. Vždyť tam bude zima!

Tak pravda, termín není žádný bestseller, ale ostatní pozitiva už jsou na naší straně.  Letí se v sobotu ráno a návrat je hned v neděli pozdě večer.

Čili BEZ DOVOLENÉ!!! zdůrazňuji. Cena je za 259,- jeden směr.

Pojedeme v květnu, utnul mě jako holubičku a já už vidím, jak za letenky platíme tisíce jako s cestovní kanceláří.

Po týdnu konečně povoluje. Tak jo, mává rezignovaně rukou. Poletíme v zimě do Brugg, ale zkus si potom pípnout, že ti je zima. Dočkáš se jediné reakce: já jsem ti to říkal.

Tak jasně. I kdyby mě měla zaklít ledová královna, budu rozhodně celé dny dny opakovat: „teplo dědečku, teplo dědečku“. Neboj.

Letenky za 259,- už jsou samozřejmě pryč. Nízkonákladové cestování není zaměřeno na váhavé střelce. Ale brzy nacházím další super únorový termín v podobné ceně.

Na nic nečekám a letenky jsou naše.

Únor je tu taky cobydup.

V sobotu ráno je budíček ve 3. Rychlá snídaně a krátce po čtvrté už sedíme v autě, abychom se po šesté dostali na letiště. Počasí nám přeje, neprší a je celkem teplo. Tedy než dojedeme do Prahy. Přivítá nás zima, vítr a sníh. Honzovy hnědé oči po mně loupnou pohledem. Já jsem ti to říkal, vysílají svou zprávu na 10 km. Radši mlčím.

Cesta proběhne bez problému. Letadlo doletí na čas, a tak stojíme už cca za deset minut 11 před letištěm. Neprší, nesněží, počasí je lepší než doma, aspoň zatím. My máme ale koupené jízdenky do Brugge až na jednu hodinu. Když jsem tickety objednávala, měla jsem v podstatě 2 možnosti, koupit jízdenky na odjezd v 11 anebo ve 13. Snažila jsem se zjistit, zda když koupím jízdenky na dřívější čas a autobus nám ujede, budu moci jet dalším spojem. Nic takového jsem ale v podmínkách dopravce nenašla. Takže jsem z opatrnosti koupila až ty pozdější.

No a teď tu stojíme a koukáme na dřívější autobus.

Honza nasadí mužný výraz a nakráčí k němu. Protože v angličtině náš problém vysvětlit nedokáže, podstrčí řidiči vytištěnou jízdenku. Ten zapípá čtečkou a nejde mu to načíst. Nicméně vidí, že jsme tady a autobus je poloprázdný. Nechá nás tedy ještě 5 minut čekat a když se žádné hordy pasažérů k vozu nenahrnou, rozhodne se, že bude věřit tomu, že na něj nechystáme žádný podraz a neplánujeme se za 2 hodinky vrátit a jet tu samou cestru ještě jednou.  Jízdenky nám tedy jenom natrhne a bere nás s sebou. ¨

Uff. Ušetřili jsme 2 hodiny času.

No a tak jsme tady, je krátce po jedné po poledni a i když silně profukuje, přes vítr vykukuje i sluníčko. Žádné mrazy ani  prší, prší, jen se leje se naštěstí nekonají. Nebo aspoň pro tuto chvíli, protože střídavé deštíky nás nakonec provázejí v pravidelných intervalech po celý víkend.

Jenže co se má co nejdřív udělat, když začne pršet? Pochopitelně se schovat. A to my naštěstí umíme dokonale.

Autobus má zastávku přímo před místním nádražím. Tady si můžete nejenom nakoupit v supermarketu, ale hlavně si na Ičku vyzvednout zdarma mapu města. No a potom už po svých. My jsme vyrazili nejprve na ubytování. Což byl v našem případě Snuffel hostel nacházející se v podstatě skoro v centru, akorát že z druhé strany od nádraží. Takže jsme se středu města prozatím vyhnuli a obešli si to podél parku. Cestou jsme navštívili 2 kostely, oba byly volně přístupné a v obou nás vítala podkreslující hudba. Za zmínku stojí spíše St James’ Church kostel, který je opravdu monumentální a bohatě zdobený, je třeba si ale přiznat, že v Bruggách mají i hezčí. 🙂 Kostel, který jsme měli hned vedle ubytka a jehož jméno neznám, už tak reprezentativní nebyl, zdrželi jsme se tady ale déle. No bodejť by ne, když v okamžiku, kdy jsme z něj chtěli vypochodovat, se spustil docela hustý déšť. A to jsou pak právě ty chvíle, které je vhodné strávit rozjímáním v kostelních lavicích. 🙂

Do hostelu jsme došli hned po dešti. Ubytovali jsme se, povlékli cíchy a už je tu ten správný čas vypravit se za památkami.

Po přepršce je nádherné světlo a tak toho chceme využít a jít nejprve na nádhernou gotickou věž Belfort, což je místní zvonice a hlavně rozhledna nacházející se na půvabném náměstí Grote Markt. Na Belfortu je ale fronta, jejíž počátek hvězd se dotýká, a za chvíli přikráčí místní zaměstnankyně, aby nás upozornila, že se na nás do zavíračky může a nemusí dostat, protože nahoru pouští jen omezené množství lidí najednou. Chvíli přemýšlíme, zůstat, nezůstat? Nakonec Honza usoudí, že pěkné světlo na focení se už stejně ztrácí a tak se rozhodneme nechat si tohle místo na ráno.

Namísto toho procouráme nádherné náměstí a hlavně si prohlédneme úžasnou románskou baziliku Svaté krve na náměstí Burg. Ukazuje se, že tohle místo stojí za vidění jak zvenčí, tak i zevnitř. Dokonce se dá i překousnout, že se zrovna část horní kaple opravuje. Belgičané místo renovace umně zakryli obřím plakátem s původním vyobrazením.

Ve stejném vchodě jako bazilika je i muzeum, kam se můžeme jít podívat, ale nejdeme. Vstup je sice pouhé cca 2,5 Eura, ale já moc na muzea nejsem a Honza taky ne. Pokračujeme tedy prohlídkou náměstí a procházkou podél kanálů a ta nás nakonec zláká k projížďce. Za 10 Eur sedíme nacpaní spolu s dalšími cca 30. turisty na motorové loďce a ta s námi něco přes půl hodiny křižuje kanálem podél nejznámějších míst.  

Po projížďce už romanticky naladěni nahlížíme do místních pralinkáren a wafláren. Ochutnáváme nejdříve po jednom bonbonu a Eura lítají jako zběsilá. Inu, pravá belgická čokoláda není pro chudáky. Ale je dobrá, dobrá, dobrá stejně jako teplá čerstvá wafle s čokoládou a ovocem či bez. A ta vůně, která se všude kolem line, ta je prostě návyková. Proto raději účet, který jsme nakonec za oba dny zaplatili za tyhle dvě dobroty, úplně vynechám. Mohla bych taky někoho odradit od návštěvy tohoto magického města.

Postele na hostelu jsou nesmírně pohodlné. Aspoň jinak nevím, jak bych si vysvětlila to, že se ráno budíme až těsně před osmou, i když jsme večer ulehli v devět. Snídaně je standardní, ale vcelku dobrá a vydatná. Takže si po ní sbalíme raneček a hrrr do města, které je jako vykoupané po vydatném nočním dešti. Nejprve míříme na Belfort, který je zapsán na seznamu památek UNESCO. Je něco po desáté (otvírají o půl desáté) a žádná fronta tu není. Aha, říkáme si s překvapením. Tak my jsme vlastně vstali brzo. 😊 Těch 366 schodů, které vedou údajně nahoru (já je fakt nepočítala) vyběhne Honza jako laňka. Já funím jak postarší postřelená srna a využívám každou možnou zastávku po cestě vzhůru k vydýchání a přestávce. Tato moje chcípácká taktika se mi vyplatí až těsně před vrcholem, kdy začne hrát zvonkohra a já zrovna propocená tuberácky vydychuji před jejím vnitřkem. Vidím tedy, jak se rozezní její útroby. Prý je tvořena 47 bronzovými zvony ze 17. století. Tenhle zážitek mi Honza později závidí, protože jemu už dopřán není. Později jsem se dočetla, že zvonkohra tu prý hraje jen ve středu, v sobotu a v neděli v 11 hodin. Jestli je to pravda, nevím, ale ta neděle je tutovka.

Nahoře na rozhledně to pěkně profukuje, ale vidět je nádherně na celé historické centrum města a člověk si tak udělá obrázek o tom, kde co je. Honza totiž náš původně naplánovaný itinerář, kam jít a kdy, zapomněl v autobuse, a tak chodíme víceméně nazdařbůh a např. nejstarší pralinkárnu jsme vůbec nenavštívili, protože si ani jeden z nás nepamatoval, jak se jmenuje.  Za to jsme tedy navštívili asi 150 pralinkáren jiných, to bych tu ale nerada rozebírala, protože by se taky mohlo přijít na to, proč na schodech tak funím. 😊

Potom už jenom nahlédneme na nádvoří hradu a navštívíme ty dvě nejvyšší věže, které jsme viděli z Belfriedu. Jednou je kostel Panny Marie v Bruggách, ve kterém je mimo jiné i Michalengelova socha panenky Marie. A zrovna v něm končí mše, tak se tam hned nahrneme. Budova kostela je nádherná zvenčí i zevnitř, však je to také jedna z nejvýraznějších památek města.

Další dominantní věž je muzeum Gruuthusemuseum  a muzea, jak už jsem psala, nijak zvlášť nevyhledáváme. Nešli jsme tedy ani sem (vstup 14 Eur), ale protože jsme aspoň nahlédli zadním vchodem, musím zkonstatovat, že výzdoba místností vypadala impozantně. Prošli jsme si tedy nádvoří a zahrady, což nás zajímá neporovnatelně víc a zhlédli dokonce i výstavu obrazů, kde si Honza fotil umělce v akci, zatímco já se přátelila s jeho krásnou zákeřnou kočkou.

Pak jsme usedli nad mapu a usoudili, že ještě zvládneme dojít k větrným mlýnům a historické bráně Kruispoort. Rozloučili jsm se tedy s centrem města a vypravili se dál od něj. Brána je od centra přibližně 1,5 km, čili by byla škoda si tam nezajít. No a první mlýn je hned vedle ní. Prohlédli jsme si dva. Třetí ani čtvrtý nebyly na dohled vidět a přece jenom už nás tlačil čas. A taky déšť, který se spustil z krutopřísně tmavé oblohy. Naštěstí ta vypadala hůř, než nakonec pršelo. Bylo to spíš hustší mžení a to se dalo přežít.

Pak už nás čeká jen návštěva Begijnhof neboli  Dvora bekyní nacházející se nedaleko Jezera lásky (Minnewater) se spoustou labutí. Jsou to bíle omítnuté domky ze 17. až 18. století, které patří k ženskému klášteru benediktinek a naleznete jej hned vedle jednoho z mostů. Pro nás byla nejkouzelnělnější zahrada a v ní mezi stromy stovky kvetoucích narcisek. Nádhera.  Vzhledem k termínu naší návštěvy nestačíme žasnout.

No a před mostkem je další pralinkárna. Je to už trošku mimo centrum, takže tu jsou pralinky „jen za 4 Eura za 10 dkg“, vykřikuje Honza, a tak znovu nakupujeme. U narcisek mu dojde, že teď už nejspíš žádnou další pralinkárnu nepotkáme, a tak na mě zamrká, že se pro jistotu ještě jednou vrátí a něco (rozuměj další pralinky) nakoupí. Takhle se vrátí ještě dvakrát, až se na něj prodavačka směje jako na stálého bláznivého hosta a ptá se ho, kolikrát ještě přijde. No, když teď o tom přemýšlím, tak si říkám, jak je možné, že se svou angličtinou toho tolik rozuměl.  Takže je taky docela jistě možné., že se ho ptala na něco úplně jiného. 😊

K autobusové zastávce docházíme cca ve čtyři hodiny odpoledne. V 16.30 nám to odjíždí. Máme ale z celé cesty úžasný pocit. Krásné město Bruggy jsme si procourali opravdu v pohodě a dá se říci, že i levně, pokud tedy nepočítám nákupy waflí a pralinek. Navíc jsme nečerpali vůbec žádnou dovolenou, což se taky počítá.

V příštím článku najdete odkazy a popis, jak můžete Bruggy na vlastní pěst navštívit vy. Obzvlášť pokud jste si cestovat individuálně ještě netroufli, myslím, že tahle cesta je vhodná i pro začátečníky a pomocí odkazů, které jsem vám sepsala, ji určitě bez problémů zvládnete zařídit i absolvovat. Tak se sem zase vraťte. 🙂

Pokud se vám cestopis líbil, budu ráda, když mě budete sledovat dál, ať už přes fb, instagram nebo přes mailový zpravodaj, k němuž se můžete přihlásit.
Případné sdílení mezi vaše přátele také potěší.