Že jsou v Kynžvartu dětské lázně, to ví asi každý. Za covidu ale lázně moc nefungovaly a tak se stalo, že své kapacity nabídly i normální veřejnosti. K tomu slevový voucher od státu, omezené cestování.

Tak jsme se tady za docela směšný peníz takhle v listopadu 2021 zčistajasna objevili i my dva s Honzou.

A byli jsme příjemně překvapeni. Krajinou, pohodou. I ta záda nám tu namasírovali.

My jsme ale nepřijeli jenom za oddychem, ale i za poznáním a výlety do pro nás zatím absolutně neprozkoumaných míst.

Jedním z těch nejkouzelnějších se pro nás stala cca 4,5 km vzdálená od Kynžvartu Kladská, rezervace se spoustou rašelinišť a rybníčků. Pěšky se nám sem tak úplně nechtělo, v listopadu už je docela pošmurno a zima, navíc jsme za sebou mívali ranní masáže či koupele a v podvečer se brzy stmívalo. Takže jsme výlet pojali spíš jako autotrip, i když by se sem bez problému zdejšími lesy dalo dojít i pěšky.

Ale pro ty, kdo se sem vypraví tak jako my autem, popřípadě s malými dětmi, zaparkovat se dá přímo na místě a zdarma u Loveckého zámečku, pak už jen zbývá přeběhnout silnici a vstoupit na upravený turistický povalový chodníček. Ten vás provede malebnou poklidnou krajinou cca 2 km dlouhou
trasou podél rybníka. Listopad měl kromě nevýhody, že už vám první mrazík zalézá pod nehty, naopak zase výhodu, a tou je pohádkový mlžný opar, který se nad rybníkem i celou krajinou zlehka vznášel a tvořil tak tajuplnou atmosféru, až by jeden čekal, odkud a kdy se z té mlhy vynoří pes Baskervilský.

Dřevěný chodníček kolem rybníka je opravdu super, hezky se po něm jde a  zajistí, že nešlápnete tam, kam nemáte a neponičíte tak vzácnou flóru ani se nepropadnete nohou do místních mokřadů. K tomu spousta laviček pro relaxaci. Všechno je to bezva, akorát, že my tu byli v listopadu a při sezení na rozkošné lavičce si člověk hnedle navlhčí ze spodu kalhoty a za chvilku mu začne zalézat první mrazík za nehty. Takže je lepší vše pozorovat ze stoje a možná raději i v pohybu. Takovém líném pohybu, protože Honza zběsile fotil a já měla tedy dost času na rozjímání. Třeba o tom, že i když příroda v tomhle počasí vypadá skoro až mysticky a sama vím, že existují. místa, která na fotkách vypadají exkluzívně a v reálu nic moc, tady je to přesně opačně, tuhle snivou krásu žádná fotka nezachytí.

Stejně jako intenzívní pocit sychrava, lezava a mokra. Na těch dřevěných chodníčcích se jeden necítí ani trochu bezpečně.

Našlapuj opatrně,  nabádám tedy Honzu, který jako kamzík poskakuje tu po jedné, tu po druhé noze a neváhá jít ani do podřepu. Sama se sunu, co noha nohu mine, dokonce i turistické hole zdvihnu raději nahoru, aby se nedotýkaly chodníčku, protože reálně hrozí, že mi propadnou a zaklíní se  mezi laťky dřeva, kterými je tvořen. No  a v ten okamžik mi po té vlhkosti ujede noha a svalím se jak široká, tak dlouhá.

Spadnu samozřejmě na jednu z hůlek, a ta se přesně podle mého věšteckého předpokladu zasekne mezi dřevěné povaly a moje váha sunoucí se přímo na ni už dokoná svoje. Ozve se 2x křupnutí a vzápětí zjišťuji, jak vypadá nefalšovaná třídílná teleskopická hůl. Kalhoty mám taky jako prase, to ale půjde vyprat, takže pokud nepočítám finanční ztrátu vzniklou zničením karbonových hůlek, nic hrozného se nestalo. Moje kosti ohrožené už s ohledem na věk osteoporózou naštěstí zůstávají pohromadě. Uf.

Špinavá jako prase ale nezaváhám a autem se přesuneme k místu zvanému Smraďoch. Nachází se cca 200 m od dalšího bezplatného parkoviště a  je to takové místo, kde probublává sirnatý rašelinný pramen. Smrdí to tu opravdu smrdutě, Smraďoch svůj název získal oprávněně.

Pokud budete pokračovat dál, můžete od něj ještě pohodlně dojít k prameni Farské kyselky. Najdete tu nejen v altánku ukrytý probublávající pramen, ale i možnost ochutnání, jsem tu už podruhé a pokaždé tu mají připravených pár hrnečků pro zbloudilé pocestné.

No a když už jsme si probrali nejbližší okolí, měli bychom se zastavit i v samotnému Kynžvartu.

Na první pohled to vypadá, že tu kromě lázní pro děti a s nimi souvisejícími prameny Richardem, Helenou a Viktorem či různými dětskými prolézačkami a hřišti, chcípnul pes.
Obchody jsou tu sice překvapivě dokonce tři, při hledáni hospody jsme ale narazili jen na
kafé – bistro v přijímací budově lázní. Z normálního jídla si tu můžete
dat tak pizzu. Já ale měla horké maliny se zmrzlinou a zdejší zákusky, a to
mohu mlsounům s klidným svědomím doporučit.

Nahoře nad Kynžvartem skrytá v lesích a daleko to není, výstup zvládnou určitě i děti z léčebny, se tyčí zřícenina hradu. Je poměrně zachovalá vede k ní pohádková cesta. Pod tou byly v listopadu
natahané pásky se zákazem vstupu. Jejich odůvodněni jsme nenašli.

Dole je zase Metzernichův zámek s obrovským rybníkem. Takhle v zimě byl
otevřený jen 2 dny v týdnu netradičně v úterý a ve čtvrtek, což jsme s ohledem na to, že jsme v Kynžvartu strávili týden, bez problémů stihli.

Rozhodně se však neomezte jenom na zámek, kolem něho se nachází i pěkná zahrada a park s rybníčkem a několika altánky.



Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když mě budete sledovat i dál. Abyste nezapomněli, můžete si objednat má mailová upozornění nebo mě sledovat na FB či IG.