8.7.2024

Pokud se někdy vypravíte do Sudet, určitě byste neměli zapomenout nahlédnout i na druhou stranu hranice. Třeba zajet si na kouzelný hrad Oybin anebo, tak jako dneska my, do Jonsdorfu, který se nachází kousek od Krompachu, už v Německu, pár kilometrů za hranicí.

Jonsdorf je saské lázeňské městečko, na nějž navazuje Jonsdorfské skalní město. Je to takový park, kde najdete spoustu přírodních zajímavostí, třeba skalní ZOO nebo malé varhany, které jsou zmenšeninou těch u Kamenického Šenova. Tam už jsme ale byli a máme to prochozené komplet. Proto jsme si vybrali cestu, kudy půjdeme poprvé.

Zaparkovali jsme přímo v Kurort Jonsdorf u autobusové zastávky. Tady je totiž cca 5 parkovacích míst zdarma. Možná jsme měli štěstí, protože byl všední den, prázdniny a téměř nikdo tu nestál, možná je to tak pokaždé. Každopádně je v městečku ještě jedno velké placené oficiální parkoviště. Případně nemusíte použít žádné, dá se sem dojít i pěšky normálně z Čech, z Dolní Světlé, jen je třeba postavit si okruh trochu jinak.

Ostatně i my jsme dosud začínali vždycky trasu z Čech. Z Německa jdeme do Jonsdorgu úplně poprvé. Stále doléčuju svou virózu, a tak se nechci uhnat k další.

Vyrážíme tedy po modré značce přímo z městečka. Cesta vede pořád nahoru a držíme se směru na Nonnenfelsen., což je pískovcový skalní masív v chráněné krajinné oblasti Žitavské hory.

Záhy zjišťujeme, že tudy jsme opravdu ještě nikdy nešli ani nejeli na kole. Přitom se ale motáme pořád po stejných místech a okolí. Všechno je tu tak blizoučko,  Místy je v dálce vidět na Hvozd i Luž.

Ušli jsme 807 metrů, hlásí muž s pohledem na svého elektronického stopaře, což mě ohromí. Vážně už tuhle trasu považuju za turistiku? Anebo je to prostě jen výlet?

Nahoře mají Němci otevřené bistro s nápoji a nějakým tím jídlem. Krmí a napájejí se tu ale převážně zase jen Němci. Češi zodpovědně tahají do hor i do podhůří svačiny.

A hele tamhle, ukazuju Honzovi, jak přechází nad našimi hlavami holčička po laně ve vzduchu, krom bistra tu totiž mají dokonce i malé feraty.

Na Honzovi vidím, že by je rád zkusil, ale nemá výbavu. Já bych to nezkusila, ani kdybych výbavu měla.

Zpátky se pustíme do zelené, ať nejdeme stejnou cestou, odkud jsme přišli. Tím směrem objevíme právě i ten začátek ferat, a posléze dojdeme ke Krkavčím kamenům a taky na Falkenstein.

Krkavčí kameny samy o sobě nic moc, jsou vlastně už na hranici s ČR, kousek od Dolní Světlé. Falkenstein ale za vidění rozhodně stál.

Dál jsme pokračovali lesem po žluté a červené v standardní a trošku i nudné cestě. A tak Honza zavelel odbočit na zelenou a tím jsme se znovu dostali do skalního města směrem k parkovišti a Schwarzwasserquelle.

Tahle cesta se nám moc líbila, byla plná vyhlídek, kamenných schodů a vedla docela ostře dolů. Taky jsme tu potkali několik vyřezaných ptáků a jednoho Mikuláše. Zato živých lidských poutníků tu bylo minimum.

Vlastně jsme potkali jenom 4 a to ještě až v cíli cesty, kdy jsme zabrousili k Černé vodě, kde jsme naši krátkou trasu ukončili. Túrka to byla velmi pohodová.:-)

Ušli jsme cca 6 km, myslím ale, ze jsme si cestu užili.

Pokud budete v Jonsdorfu poprvé, mějte ale na paměti, že k vidění je toho tady mnohem víc, takže si na své přijdou i velcí turisti, které po pár kilometrech nezačnou brát záda jako mě..

Pokud se vám článek líbil, určitě mě nezapomeňte sledovat i nadále – přes mailový zpravodaj nebo FB.