6.7. 2024

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, za mostem přes řeku Svitávku, tam někde mezi obcí Lindava a Kunratice u Cvikova, tam najdete Skálu smrti.

My jste tu už byli mnohokrát, ale vy možná zatím ne.

No a protože se  pořád ještě kurýruju z virózy, půjde o nenáročný výlet, prostě klídek, pohoda, jazz.

Auto necháme u hlavní silnice a dál už se jde pěšky. Značené to tu je stejně jako neznačené.

Z minulosti si pamatuju doby, kdy na hlavni silnici visela ručně psaná cedule Skála smrti s šipkou, kudy se máte dát. Tak jsme se sem ostatně dostali úplně poprvé. Ty doby jsou ale už pryč. Anebo jsem já slepá.

Dneska musíte vědět, že tady ta skála je, z mapy nebo z rozcestníku, a pak je to cajk. Napojíte se na zelenou a jdete. Trasa je vhodná svou délkou i obtížností jak pro důchodce, tak i mrňata zkoušející svou první velkou túru, kterou ujdou úplně celou sama, bez využití zad tatínka nebo náruče maminky. Měří to totiž od mostku až k cíli přibližně kilometr. Brnkačka.

Po cestě potkáte louku ( letos na ní zrovna fungoval tábor) a potom několik pískovcových větších či menších jeskyní. Některé jsou tak vysoké a hluboké, že by se v nich nechal uspořádat ples.

Nebo se tu pohodlně schovat před deštěm, v partě lidí i s koly. To tady v okolí zase není nic vzácného. Jeskyně jsou tu rozesety úplně běžně.

Spousta lidí si je uzavřela, uzamkla a  proměnila na sklípky, ve kterých jim jablka či brambory vydrží v pohodě přes celou zimu. Jiné tu jenom jsou a můžete si je různě prolézat nebo třeba i projíždět na motocyklech v Pekelných dolech, několik km od Lindavy (na blogu najdete pod štítkem Sudety samostatný článek o nich).

Po půl km už jsme ale na místě. S místem, které se zove Skála smrti, je spjata dávná pověst o rytiři, který pronásledoval nebohou dívku a ta v úprku před ním ze zoufalství skočila ze skály. Milosrdné stromoví ji ale zachytilo a dívka přežila. Narozdíl od rytíře na koni, kterému se skok ze skály stal osudný.

Dneska už by nepřežila ani dívka. Žádné křoviny před skálou nejsou. Naopak, je na ni pěkně vidět, takže každý návštěvník či turista má výhled na reliéfní ztvárnění celé události.

Krom toho najdeme po pravé ruce i malebný meandr řeky Svitávky. To je už podle názvu nenápadná malá říčka, která ale umí hodně překvapit, zejména v době povodní, kdy zažívá svou chvilku slávy. Její hladina se zvedne a i normálně celkem rychlý tok se ještě zrychlí a tím dostane obec Lindavu na první program celostátního vysílání TV.

Lužické hory a okolí Lindavy je také proslavené většími či menšími sklárnami. Přímo v Lindavě najdete Ajeto, které patřívalo Bořku Šípkovi.

O několik málo km dál v Kunraticích potom najdete Sklárny Jiřího Pačinka, který v Lindavě také začínal a donedávna tu ještě pronajímal svou Sklářskou roubenku.

My jsme už navštívili v minulosti obě místa, obě také nabízejí obdobný program, výzdobu a prohlídky, ale v Kunraticích to máme radši. Taky je tu navíc Skleněný chrám tj. místní starý kostel vyzdobený skleněnými díly právě ze zdejší sklárny. Najdete tu skleněné lustry, trnovou korunu, úžasný oltář a spoustu dalších děl vyrobených ze skla. Misky, vázy, koňské hlavy, opici, ještěrky….

Sklárny J. Pačinka jsou známé po celém světě a tady, ve spojení s kostelem, mají oboustranně výhodně, svou výstavní plochu.

Jak už to tak bývá, štěstí občas přeje připraveným, takže jsme se dneska neplánovaně připletli na vernisáž výstavy ze života Jiřího Menzela spojenou právě s místním Skleněným chrámem. Přijela Olga Menzelová, Pavel Nový, promluvil i místní farář a samozřejmě Jiří Pačinek a my, jak by řekli v TV NOVA, my jsme byli při tom. 😊

Následovala prohlídka skleněné zahrady, která obklopuje sklářskou dílnu sousedící přes silnici s kostelem. Zahrada je ukázkou symbiózy, kterou společně dokáže utvořit příroda a její živé květy s těmi skleněnými.

Stejně jako Skleněný chrám, tak i zahrada je v některých exponátech stále stejná a v jiných se obměňuje, takže se dá říct, že i každá zdejší návštěva je jiná.

Letos jsme tu objevili pro nás novou skleněnokovovou vážku v nadživotní velikosti. Krásnou, až se tají dech.

No a následovala ukázka sklářského umění p.Pačinka, kdy přímo před námi vzniknul malý Pegas – létající koník.

Nahoře nad dílnou lze vidět galerii výrobků.

Komerční ceny 2024;

prohlídka galerie a sklářské dílny s ukázkou výroby; 170 Kč za dospělého

prohlídka kostela je v rámci dobrovolného přispěvku na něj

tvorba vlastního výrobku od 200 Kč dle složitosti

Co se týče stravování, můžete využít buď bistro přímo v areálu anebo zajít o kousek dál do vesnické restaurace, kde se normálně a za pár korun vaří.