12.7.2024

Na Hvozdu jsme dneska rozhodne nebyli poprvé. Trasu Lindava – Hochwald a zpět mám za sebou na kole nejmíň 2x a vždy se vyznačovala tím, že jsem byla totálně zchvácená ještě dřív, než jsme k Hvozdu vůbec dorazili. Takže teď už víte, že Hvozd (německy Hochwald) je vrchol. Konkrétně je to pátý nejvyšší vrchol v Lužických horách a úplně nejvyšší hora Žitavských hor, na hranici Čech a Německa, najdete ho blízko Krombachu a hradu Oybin. Leží v nadmořské výšce cca 750 m, což asi není nic moc.

Ale vzepnout se k výjezdu až nahoru, aniž bych kolo aspoň občas vedla, se mi nikdy nepodařilo. Dorazila jsem nejdál do půlky a pak totálně propocená vyplázla jazyk po vzoru Maxipsa Fíka, seskočila z kola a potupně ho dotlačila nahoru.

Takže dneska úplně poprvé bez kola a cestu jsme pojali jako odpolední výlet tradičního komerčního turisty. Už jen naskočit na zdejší oblíbený turistický vláček pro děti nám chybělo.

Autem jsme přijeli až do německé obce Hain. Přímo uprostřed tu naleznete velké parkoviště za 3 až 4 eura. Dneska je pátek a je úplně prázdné.

Dá se ale zaparkovat i na okraji vsi zadarmo a stojíme tu taky sami.

Jasně! pokyvuje souhlasně hlavou německý děda, co tu bydlí.

Tady klidně zaparkovat můžete.
A tak teda můžem.

Nahoru to odtud trvá přibližně hodinku, a to nejen podle cedulí, ale dokonce i mým tempem, které teda připomíná spíš klasického důchodce.

Nejdřív jdeme po kamení, ale brzy se napojíme na kvalitní asfalt. Ach jo, ten znám z kola, protočí se mi panenky.

Pomalu se ploužím uzobávaje cestou z keříku maliny. Moc už jich teda není a nebo jsou dost suché, hlásím svému partnerovi a ten si mumlá pod vousky něco jako „chválabohu“.

Vzduch je nepřijemný, úplně jako v prádelně, černé triko se mi lepí na tělo a cítím se úplně mokrá. Včera pršelo a je to znát.

Kolem profrčí mladý německý cyklista.

Ne, nemá motorek a jede celkem pomalu. Vycením na něj zuby a široce se směju. Asi nepochopí, že ta bába s ním soucítí a ví, jaký to je vyšlápnout si tenhle kopeček. Ale směje se taky a pomalu jede dál.

Brzy už se doškrábeme nahoru. Poslední maliny u lavičky a potom už míříme ke zdejšímu hostinci, vedle něhož se vypíná 25 m vysoká rozhledna. Z ní se můžete podívat po zaplacení 1,5 Eur (pozor, musíte mít hotovost, karty tu neberou).

O cca 100 m dál na severním vrcholu je další restaurace s malou vyhlídkovou terasou, přes kterou prochází státní hranice. Uprostřed stojí vysoký majestátní kříž s oboujazyčným nápisem. I tady jsou nádherné výhledy do obou zemí.

Cesta dolů už je potom rychlá, ať jdete pěšky nebo jedete na kole.

Pokud se vám článek líbil, určitě mě nezapomeňte sledovat i nadále – přes mailový zpravodaj nebo FB.