11.8.2024

Těsně nad ránem, když vyběhnu na malou, všimnu si několika ptačích pírek.

Ta tu snad večer nebyla. Nebo že bych byla slepá? kroutím rozespale hlavou. Ale pak usoudím, že se nejspíš pletu, anebo jsem důvěřivě přešla na konspirační teorie. Asi.

Radši tedy znovu zalehnu a až druhý den po snídani si všimnu na místě, kde stál v noci ten policejní vůz, mrtvolky ptáka.

Vraždaaaa! volám na Honzu.

Stala se tu vražda.  Tak proto tu byli v noci ti poldové.  Jenomže pachatele asi znali, a tak to celé zametli do kouta, úpím. No jo, Polsko jako Česko. Tak daleko jsme si zase nevyjeli.

Vypravíme se  směr Kolobřeh.

Míjíme kostel v obci Trzebiatow a protože se nám líbí, tak tady zastavíme a zvědavě nakoukneme. Je pár minut po deváté, zrovna slouží mši. To je v Polsku těžký. Trefit se do momentu, kdy zrovna mši nemají, je takový malý zázrak.

V Trzebiatowě ráno začíná první už v sedm a celé dopoledne se mše opakují v pravidelných 1,5 až dvou hodinových intervalech.

A tak jenom opatrně nahlédneme do plného kostela a hupky dupky zase zpátky. Kolobřeh, to už je v podstatě větší město se svými bulváry a moly. Všudypřítomná auta, hluk a spousta lidí.

Nejprve se vypravíme parkem na pláž Wydmova. A na ní jsou davy lidí. I když sluníčko pálí, většina z nich má na sobě mikinu, bundu a kolem sebe takové plátěné ohrádky, které jsou v Polsku nesmírně moderní a k vodě si je nosí téměř každý podobně jako třeba my si k ní oblékáme plavky. Chrání je totiž před studeným větrem, který vane od moře a ten zrovna dneska vane docela dost.

Odpolední teplota se pohybuje kolem 25. stupňů. To by bylo normálně fajn, ale v kombinaci se silným studeným větrem má člověk pocit chladu a nekomfortu. Teď dopoledne je rozhodně myšlenka na koupání v moři to poslední, co by mě lákalo.

 Vjíždíme tedy do centra města. V Kolobřehu stejně jako ve Svinoústí je parkováni na mnoha místech placené jen ve všední den, tj. pondělí až pátek, což nám zrovna vyhovuje.

Prošli jsme se po nábřeží, omrkli zdejší výletní a historicky výletní lodě, které vás provezou po okolí. Mají tu i několik mol se vstupem 3 – 7 zt. My jsme ale zamířili k majáku. K naší smůle se zrovna opravuje, takže byl celý zakrytý a zvenčí nebylo vidět nic. Nahoru si ale vystoupat můžete.                                                                                                                                                                      VVVstup je 15 zt na jednoho a karty tady, snad jako na jediném místě, kde jsme byli, neberou. Takže pro nás problém, protože v Polsku jsme bezhotovostní a v kapse nám necinká ani jeden zlotý.

Pán v kukani ale zatvrzele vrtí hlavou. Chce své zloté a přes to nejede vlak. Tak se tedy ptám, kde tu mají bankomat a on nás posílá na nábřeží. Tam se chvíli pocouráme a pak ho najdeme. Rozhodneme se vybrat 100 zt, protože proč taky víc, když každá Biedronka bere kartu a člověk aspoň nemusí převracet v ruce při placení jemu neznámé mince.

Ale poplatek 18,40 zt, který si vyžádá polská banka, když do jejího bankomatu Honza vsune svoji Revolutku, nás poněkud nepříjemně zaskočí. Tahle cena nám totiž připadá poněkud moc.

Hledáme tedy další bankomat nějaké jiné společnosti, ale je to marný, je to marný, je to marný. Tak nakonec rezignujeme a utratíme 200 Kč v první směnárně, na kterou narazíme. Dostaneme přesně 30 zt, zkonstatujeme, že je to zlodějina, ale stejně to berem. I šejdířský směnárník je totiž větší lidumil než provozovatel polského bankomatu.

Odměnou je nám luxusni vyhlídka z majáku. Vidíme na město, lodě, na všechna mola, po nichž se  procházejí lidičky, A sem tam je i někdo ve vodě. Většinou po kotníky.

Po Kolobřehu zamíříme zase dál, tentokrát na Jaroslawiec. Tady ale není důvod se nějak dlouho zdržovat. Navštívili jsme pláž Dubaj, na níž jsou uměle vybudována kamenná ramena vybíhající do moře. Vypadají ale docela obyčejně, takže nás nijak zvlášť nezaujala.
A na koupání taky zrovna není.

Spíš teda začínám přemýšlet, proč vlastně Poláci nazývají každou pláž či oblast tak cizokrajně? Určitě jste to taky slyšeli: Polská Mallorka, Polská Dubaj, Polské Maledivy….

Copak nás chtějí  odlákat od návštěvy těchto zemí?

Potom už jsme se rozjeli směrem na Lebu a po cestě vyhlíželi, kde si dáme svoji první zdejší rybku. Zaujaly nás nejprve dvě pěkné restaurace, kde si nás nikdo ani nevšiml, tak jsme je zase opustili. A potom Restaurace U rybaka – Šmaky Baltiku. Jajajaj, ryby lovené přímo z vody, to bude mňamka, těším se. Dostali jsme meníčko a já na něm nebyla schopná identifikovat ani jeden název. Všechno v polštině, občas se mihla němčina. Rezignovaně tedy navrhuji dát si brambory a něco, co má název jako rybí kotleta.

To by mohl být rybí řízek, zkonstatuji zálibně a už ho máme.

Je to karboš.

Honza mě teda utěšoval, že určitě byl nejmíň z poloviny rybí a byl i vcelku dobrý, ale pořád to nebyla ta pěkná obalovaná „fish“, na kterou jsme se oba těšili.   

Já vám dám Šmaky, Poláci.   Na tohle slůvko si od teď začnu dávat velký pozor.

 

 

Děkuji za přečtení a budu se těšit, že se sem vrátíte na další díl. Upozornit vás na něj může můj mailový zpravodaj nebo Fb příspěvek, když si mě dáte do oblíbených.

Tak pa zase příště…..