Pro mě byl tenhle kousek přírody překrásný. Nad nedostatky dokážu přimhouřit oči. Není to moje země a nemám tedy právo kritizovat. Stačí jen „wau“, což si mys Rodon rozhodně zaslouží.

A pak zout sandály a bosýma nohama vstoupit do vln Jadranu. A to je teda šok. Skoro povyskočím, jak je ta voda studená. Kamarádka dokonce vyběhne zpátky na břeh.

Po chvíli se ale obě shodneme, že po několika minutách si člověk zvykne a voda už mu připadá přijatelná. Sakra, kdybych si namísto dlouhých rukávu a nohavic pro případ, že by byly nutné ke vstupu do kostela, přibalila do batůžku z auta plavky!

Jen co vystoupíme z letadla a opustíme letištní budovu, cítím to v nose. Ve vzduchu je cítit Balkán.

24.10.2024 Na snídani se dostavím až na devátou. Takhle pozdě poprvé. Navíc mi třeští hlava z včerejší dehydratace, protože jsem v tom dešti prakticky nepila. Slupnu acylpyrin a čekám, až

Fujtajbl, všude ta voda. A nikde nikdo, kdo by mě zachraňoval. Odložím hůlky a posunu je pod kmenem opatrně dopředu, aby nepřekážely. Zároveň nesmí spadnout ani do levády ani ze srázu na druhé straně. Pak si pod pláštěnkou vysvléct batoh a předsunout ho taky za kmen, aniž bych přitom zároveň shodila ty hůlky. A to vše dát dostatečně daleko, abych nic neshodila, až polezu já.

Úterý 22 10. 2024 Ráno mě probudil déšť. Nebyl to žádný liják, ale prostě pršelo. Tak jsem si po snídani znovu lehla. Odpočívat se přece taky musí. Počasí se zklidnilo

Celý večer před spaním jsem zoufale hledala autobusové spojení k připraveným výletům doporučovaných i pro cesty po Madeiře autobusem …… a připadala si jako pitomec. Chystala jsem se některé z doporučovaných

20.10.2024 Je neděle a jsem smířená s tím, že ve svátek bude asi nejhorší spojení. Jsem ale připravená a mám načteno, že by neměl být problém dostat se k přírodním bazénkům do