21.8.2021

Tentokrát jsme se s Honzou vypravili na pohodový víkend ve třech. Odjezd autem v sobotu ráno a návrat v neděli v podvečer.

Pohoda, klídek, jazz a sraz kolem jedenácté dopoledne před hotelem Ostaš v Polici nad Metují.

Ten jsem zvolila proto, že na bookingu měl v poměru cena/výkon naprosto fascinující výsledky. 😊 To znamená, že byl nejlevnější a měl skvělá hodnocení.

Těžko říci, co jsem při příjezdu na místo čekala, ale přivítala nás typicky socialistická stavba přímo uprostřed náměstí a před ní Jarmila, která dorazila dříve a hned mávala, že máme zajet do dvora, kde můžeme zaparkovat. Dokonce nás prý i ubytují dříve. Jak řekla, tak se i stalo.

Pan provozní byl ochotný a za chvilku už jsme drželi v rukou klíče od pokoje číslo 7. Odemkli jsme a ocitli se namísto v objednaném třílůžáku v prostorném apartmá velikosti slušného bytu. Dvě velké místnosti, ohromná chodba s velkou skříní a sociálka. Prostor evidentně sloužil pro ubytování větší rodiny (5 postelí), ale člověka potěší, když provozní vidí, že si třílůžák objednali tři více než dospělí lidé a protože má zrovna volněji, dá jim pohodlnější ubytování jenom proto, aby se cítili dobře.

Takže jsme se tu ubytovali a naši cestu začali pro jistotu zrovna obědem. I ten byl chutný a levný, co si člověk může víc přát?

No přece to, za čím sem přijel především.

Krásné zážitky.

S plnými břichy jsme se tedy přesunuli do blízké obce  Bukovice, kde jsme nechali auto, což se ukázalo býti prozíravým počinem. K rozcestí kousek od skalních útvarů Ostaš to odtud bylo maximálně 2 km. Tam pak najdete parkoviště, které je už placené, zase vám ale zajistí pohodlí a pošetříte si nohy.

Jsou však mezi námi i tací, kteří chtějí mít všechno.

Ušetřit za parkování a zároveň se moc nenachodit. Takže před parkovištěm podél příjezdové cesty samozřejmě parkovala spousta vozů, svým počtem celkem zdařile konkurující těm, co si za parkování zaplatili.

To nemůže dopadnout dobře, ohodnotil Honza tento riskantní nápad a prorokoval brzký příjezd Policie a následné vybírání zisků ve formě tučných pokut.

Naštěstí nás se to netýkalo, takže jsme se mohli bezstarostně toulat mezi zdejšími skalními útvary. Prošli jsme si tedy postupně skalní město i Kočičí hrad a užili si ryze přírodních neupravených útvarů i tak trošku dobrodružných cest, protože zdejším bludištěm se občas skutečně musíte protahovat jako kočičky. To znamená sundat batoh, ledvinku či kabelku, zatáhnout bříško a pokud máte pár kilo navíc, tak raději bez dýchání se protáhnout bokem mezerou mezi skalami. Jinak to prostě nejde.

Já si třeba párkrát i narazila hlavu, to když jsem lezla po čtyřech škvírou směrem, kam mě vedla modrá šipka. 😊
Tak aspoň se mi v ní třeba rozsvítilo. Ale celkový dojem z Ostaše je víc než dobrý. Je to tu moc hezké, díky rozumné délce vhodné i na výlet s menšími dětmi.

Na zpáteční cestě k parkovišti už nás dle Honzova předpokladu vítaly rozsvícené majáčky a Pomáhat a chránit. Ukázalo se, že můj muž by se mohl klidně živit jako novodobá věštkyně Sibyla, neb policie si přišla vybrat své desátky. A vzdát se jich zřejmě nehodlala, alespoň o tom vypovídaly protažené obličeje těch, kteří parkovali před parkovištěm.

My, co jsme parkovali legálně v Bukovicích pod modrou značkou s písmenem P jsme byli naštěstí v klidu. Sice jsme si o trošku víc protáhli lýtka, ale pokuty jsme zůstali ušetřeni.

Nachozeno něco málo přes 10 km. Šetřit si v tomto případě nohy rozhodně nebylo potřeba. 😊

22.8.21

Ráno jsme se sbalili a přejeli do Dolních Teplic, odkud nás čekala další malá túrka k Teplickým skalám. Prvních několik kilometrů je to příjemná procházka téměř bez lidí. Teprve když se dostanete k rozcestí k hlavní trase, vyřítí se na vás davy. Pochopitelně, to jste narazili na placený okruh. Tady máte dvě možnosti. Buď zahnout vpravo, seběhnout si 1,5 km k placené bráně, anebo zahnout vlevo a vmísit se do davu.

Upřímně, i kdybych chtěla být slušné děvče a těch 110 Kč vstupného uhradit, představa, jak běžím nezajímavou cestou nikoho k bráně a zase zpátky mě dostatečně dokázala od slušnosti odradit. Sama se divím, proč sem správci nedali nějaký automat, kterým by se dalo vstupné pohodlně dokoupit. Ale nedali, radit jim nebudu, takže jsme šli bez placení.

Teplický okruh je krásný a pečlivě upravený. Všude samé chodníčky, schůdky, sem se nemusíte bát jít i s malými dětmi.

Ale líbit se vám to tu bude i jako dospělým.

Ušli jsme celkově asi 13 km.

A máme zase na co vzpomínat.

Pokud se vám článek líbil, můžete mě sledovat i nadále, ať už přes mailový zpravodaJ, FB nebo IG.