25.9.21

Jsou místa, která jsem chtěla navštívit už dávno. Jedním uź nich byla i Auswitz.

Osvětim.

Podle všech dostupných informací, které jsem našla, by měl být ráno kolem osmé vstup do koncentračního tábora v Osvětimi bez průvodce a zdarma. Jo, to chceme, řekli jsme si. Průvodci stejně nebudeme rozumět a uspořený peníz se hodí vždycky. A tak jsme na cestu do Polska vyrazili už ráno ve dvě v představě, že je to tak akorát, když dorazíme právě na tu osmou.

 Přijeli jsme už v sedm. Návěstí nás navedlo k bezplatnému parkovišti přímo před Auswitz.

I když je to vůbec Austwitz? Honza pořád hledal typickou táborovou bránu a na ní nápis Práce osvobozuje, protože podle ní, jak pravil, pozná, že jsme správně.

Jenže ani bránu ani nápis jsme nikde neviděli.

Zato velkou ceduli před parkovištěm s ukazatelem vlevo na Osvětim a vpravo na Březinku – Birkenau ano. Obě místa měla být vzdálena 2 km.

Jinak nebyl nikde nikdo, jen my sami v Polsku.

A tak nás ta šipka na Březinku úplně zblbla. Usoudili jsme prostě, že jsme špatně a nějaký pekelný rarach nám našeptával, že bychom se měli přesunout. Tož jsme vykročili směrem na Birkenau.

Svižným krokem jsme vyběhli 2 kilometry a pak konečně se před námi objevila velká brána (kousek od níž se mimochodem dalo taky zaparkovat a taky zdarma, takže fakt nechápu, proč jsme si ten pochod neodpustili).

Bylo ještě brzy, a tak i tady nikdo a nic, jen ta brána otevřená dokořán. Rozhodně tedy taky bez nápisu.

Vyslali jsme tedy Honzu jako nejodvážnějšího a nejzvídavějšího, ať jde první a prozkoumá to tam. Sami jsme zůstali v bezpečí za bukem, kdyby něco, tak my samozřejmě nic, jen muzikant, ať si vyhodí jen Honzu.

No a na něj je spoleh, vleze všude, hlavně tam, kam nemá a ani Birkenau nebyl jeho dobrodružné povaze překážkou.

Vlezl tedy dovnitř, nahlédl, usoudil, že žádný drak tam na nás nečeká a začal mávat, že jako ano, že máme jít, pohoda.

Důvěřivě jsme šli.

Jenže věřit Honzovi se často nevyplácí, to už bych měla dávno vědět.

Okamžitě, jak jsme vkročili do brány, kde se vzali, tu se vzali strážci systému a hned nás pakovali ven. Že prý nejdřív musíme do Osvětimi, mávali tam, odkud jsme přišli, a pak taky, že je brzo a otevřou stejně až po osmé.

Tož jsme se otočili, omluvili se, sklopili zraky a pakovali se zase před bránu. Všichni byli spokojení.

My, že nás nechali být, a strážci, protože věřili, že uhlídali svoje vězení.

Pak zpoza uzamčené brány vykoukla rozesmátá šedivá zvídavá hlava mého Honzy. Ten, zatímco my jsme byli vykázáni z prostoru ven, proklouzl na táborovou toaletu a mezitím ho strážci zamkli uvnitř.  Takže se dá klidně říci, že Honza byl v roce 2021 zavřený ve vyhlazovacím koncentračním táboře. Jeho pracovnímu nasazení ale nikdo moc nevěřil. A protože už máme jednadvacáté století, tak  byl naštěstí jeho život ušetřen, jen ho strážci vykopli za námi ven.

Hlavní vchod byl a je, jak jsme tedy zjistili, tam, kde jsme byli původně.

Na tu osmou jsme se nakonec kupodivu vrátit stihli. Stejně nám to ale nebylo nic platné, protože dovnitř nás zadarmo nikdo nepustil.

I na vstup zdarma je potřeba pořadník.

Čili vstupenky.

No a ty jsou vyprodané, shrnula to paní u pokladny, ledaže bychom chtěli jít až večer, to by ještě šlo. Anebo s průvodcem. Pohotově nám dala i vybrat. Můžeme mít polského, anglického.

A oběma budeme rozumět kulový, zkonstatovali jsme hořce.

Začali jsme tedy rokovat, jestli si sem nezajet znovu cestou zpět, navečer jsme se totiž chystali do Krakova. Anebo počkat do těch čtyř, kdy nás dovnitř pustí a dojet do Krakova až na noc.

Mluvili jsme u toho česky. 😊

A tím k sobě přilákali další Čechy.

Ukázalo se, že tu nejsme sami a už vůbec ne sami, kdo chtěl jít jako na potvoru taky zadarmo a bez průvodce a přitom ho ani nenapadlo zajistit si dopředu bezplatnou vstupenku.

Poláci jsou ale dobří obchodníci, to je známo taky, takže když už nás bylo šest, paní v pokladně usoudila, že se to vyplatí a zeptala se nás, jestli náhodou nejsme Slováci, protože je schopná pro nás jednu slovensky mluvící průvodkyni zajistit. Horlivě jsme přikyvovali, vyplázli každý 85 zlt a paní zvedla kouzelné sluchátko.

No a tím byla založena fungl nová prohlídka na 10.15 hod pro Slováky. Ti ale v místě žádní nebyli, takže se krátce po desáté na prostranství Austwitzu objevila skupina jedné polské průvodkyně hovořící slovensky a cca 20. falešných Slováků mluvících pro změnu plynnou češtinou.

Dneska už mohu říct, že jsem ráda, že jsme prohlídku zahrnující v sobě jak Auswitz, tak Birkenau, přičemž mezi oběma místy nás převezl bezplatný autobus, absolvovali s průvodkyní, protože její výklad dodával po dobu 3. hodin (včetně přesunu autobusem mezi oběma tábory) celému prostředí zvláštní sílu a naléhavost.

To, co tu člověk vidí, není už na první pohled nic pěkného, ať už jde o kopce lidských vlasů nebo protéz či hory bot a botiček. Procházíte místy, kde svého času vyhrával táborový orchestr a přejete si, abyste dostali práci pod střechou, i kdyby to mělo být čištění latrín, protože pod střechou máte větší šanci na přežití a vy přežít chcete.

Vidíte fotografie žen a mužů, kteří přežili selekci, a můžete si přečíst, kdy přesně do tábora přišli a kdy zemřeli. Obzvlášť u žen, které jsou slabší, ten čas trval obvykle jen pár týdnů.

V Birkenau si projdete uličkou smrti.

S výkladem tohle všechno prožijete daleko intenzivněji, než když se budete jenom dívat.

Já si tu několikrát vzpomněla  na Český les, kde jsme loni také byli. Na střílny na hranicích namířené proti vlastním lidem. Jak moc tahle vzpomínka připomínala střílny, které jsme viděli tady a na nichž esesáci hlídali svoje vězně. Na to, jak jsou si tyhle všechny -ismy, ať už je to nacismus nebo komunismus, strašně moc podobné.

Práce neosvobozuje.

Svobodu a myšlení nelze ničím nahradit. Což je třeba si připomínat obvzlášť teď, kdy tenhle příspěvek kompletuju o rok později v úplně jiné geopolitické situaci než byla v roce 2021.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když se sem zase vrátíte, příště se podíváme do Krakova.

Abyste nezapomněli, můžete si objednat můj mailový zpravodaj, který vás upozorní na nový článek. Nebo mě začít sledovat na FB, popř. IG. Děkuji.