Tenhle autotrip byl naplánován původně na kole. Z Hradce Králové totiž vede přes Kuks až do Jaroměře, s níž je Josefov propojen, pěkná pohodlná cyklostezka, kterou jsem si v minulosti už párkrát projela. Jenže se to tak nějak o prázdninách nestihlo a protože loňské léto bylo z obou stran olemováno mými zdravotními problémy, došlo na návštěvu jaroměřické pevnosti až 17.10.2021, a to už tedy byla docela zima. Navíc to byl i poslední den mých antibiotik a ten jsem zrovna nechtěla oslavit tím, že si hbitě uženu další balíček. 😊

Protože jsme ale dostali volné vstupenky do pevnosti, konkrétně na Bastlion 1, a ty měly platnost jen do konce října, nebylo už na co čekat.

Přece je nenecháme propadnout, obzvlášť když jedna byla v ceně závratných bratru 120 Kč (letos už jsou za 150 Kč).

Ráno jsme se nabalili, stavili jsme se pro slečnu N. a chvilku po deváté už parkovali v Josefově.

Bastlion se nachází přibližně 200 metrů od velkého bezplatného parkoviště.

Zrovna tady slavili posvícení, které se vyznačovalo nejenom tím, že občas přes nádvoří přeběhl někdo v dobovém kostýmu, ale hlavně několika stánky s prokřehlými trhovci střídavě si nahřívajícími ruce u obyčejného sudu s otevřeným ohněm, snahou něco prodat a pitím čaje, grogu či medoviny. Slečna N. s Honzou se k nim přidali zakoupením ranní medovinky, mně s tetracyklinovým antibiotikem podaným těsně před osmou nezbývalo než se schoulit k tomu sudu.

Prohlídka totiž začínala až v deset.

I tak jsme ale krom popíjení měli co dělat. Na nádvoří je totiž volně přístupné Lapidárium s barokními sochami Matyáše Brauna. A když píšu volně, tak tím myslím opravdu volně, na prohlídku vzácných soch vstupenku opravdu nepotřebujete, dveře zejí dokořán a zvou dovnitř každého návštěvníka. Vedle Lapidária se pak dá pohodlně vyběhnout i nahoru nad pevnost a prohlédnout si ji shora. Program před oficiální prohlídkou jsme tedy měli docela pestrý.

Hodinka uběhla co by jeden dupnul a už si nás převzala průvodkyně.

Pokud se do Josefova někdy dostanete, rozhodně bych vám zakoupení okruhu Bastlion 1 vřele doporučila, podle mého názoru totiž dostanete za celkem drobný peníz docela dost muziky. https://www.pevnostjosefov.cz

Částečný výklad proběhne ještě na nádvoří, kde se dozvíte nejenom něco z historie vzniku pevnosti, ale i z doby, kdy se tady usídlila nechvalně proslulá sovětská armáda, která si s nějakými památkami nedělala žádné starosti, a tak přibyla semtam kovová nevzhledná vrata či nápis Nekuriť.

Strašně zajímavé je ale potom to, když se dostanete dovnitř do podzemí. Už samotné prostory vystavěné z půmiliardy těžkých cca 9-ikilových cihel na mě opravdu zapůsobily stejně tak jako to, jak si tam žila tehdy armáda.

Na kus prohlídky dostanete do ruky jednoduchou kovovou konstrukci a do ní vám zapálí svíčku, abyste vůbec mohli jít dál a viděli v tmavých prostorech, takže se cítíte se světýlkem jako permoník. Podíváte se do šachet, kde se pohybovali při své práci malí mineři a na konci si dokonce projdete asi třicetimetrovou chodbou v absolutní tmě, abyste si vyzkoušeli, jaké to tenkrát asi bylo. Podle mě teda nic moc. 🙁

Také se tu dozvíte, že na území Česka se nachází celkem 5 podobných pevností a sloužily k obraně před nájezdy cizích vojsk. Člověka napadne, proč bylo vlastně třeba v jejich stavbě utopit takovou spoustu peněz, když nepříteli přitom stačilo je jenom obejít. Nebo proč byste je jako dobývali, když stačilo táhnout a plundrovat jinudy?

Inu, každá doba má svoje hloupé nápady postrádající elementární logiku, nejenom ta naše, mumlala jsem si při odevzdávání permonické svítilničky a nevěřícně zírala na vosk zaschlý na mých kalhotech.

Každopádně, prohlídka rozhodně předčila moje očekávání a sama se divím, že i když už jsem přes Jaroměř i Josefov několikrát jela, ať už na kole nebo autem, nikdy předtím mě nenapadlo si koupit vstupenku a jít se podívat dovnitř.

Oběhnout si prostory zhora po prohlídce potom už bylo samozřejmostí.

Oběhnout si samotný Josefov není od věci také. Je to totiž místo, kde se tak trochu zastavil čas. Bývalé vojenské objekty, domy, velká prostranství a jinak mrtvo. Lidí tu takhle v neděli po obědě mnoho nepotkáte, některé obchody vypadají, že byly zavřeny už v devadesátkách a od té doby se nepřišlo na to, jestli se vyplatí je znovu zprovoznit anebo ne.

A hlavně je tu absence hospod a možnosti se najíst. Jediná restaurace, kterou jsme objevili – Beseda –, měla v neděli zavřeno. Takže snad leda bufetový stánek u parkoviště.

Podobně jako v Josefově to mimochodem vypadá i v samotné Jaroměři, kde je na náměstí snad jediná možnost se najíst, a to v čínském bistru. I tady ale mají v neděli zavřeno. Pokud už zavřou čínani nebo vietnamci, znamená to jediné, tady chcípnul pes a nevyplatí se ho ani upéct.

Poslední místo, kam jsme se v Josefově vypravili, byl Vojenský pevnostní hřbitov.

Tomu bohužel dost ublížilo, že staré náhrobky se střídají s těmi novými, žulovými, takže je to tu takové roztříštěné.

Pokud si na něm ale najdete tu správnou cestičku, projděte ho a podívejte se na jeho konci na památník a hroby z první světové války.

Děkuji za přečtení a budu se těšit, že sem vrátíte na další článek. Dozvědět se o něm můžete z mého mailového zpravodaje, který můžete odebírat, nebo z fb či IG.