2.5.2023 – úterý

Zámek Cheverny má otvírací dobu od 9.15 do 18.30 a vstupné do něj stoji 14 Eur.

My jsme sem dorazili po půl desáté a byla to proti Chambordu úleva. Lidí  tady takhle brzy bylo minimálně a své sehrál i fakt, že už je konečně všední den. Zámek v Cheverny se zdarma absolvovat nedá. Je celý ukrytý za plotem a bez vstupenky z něj nelze zahlédnout vůbec nic.

Vstupenku lze zakoupit i levněji, jenom do zahrad za 9 Eur, ale to bych řekla, že když už sem chcete jít, určitě se vyplatí koupit prohlídku včetně zámku.  Jeho budova je standardní, ničím výjimečná a určitě se vám po pár týdnech nevybaví tak rychle jako třeba budova Chateau de Sully-sur-Loire , za ním i  za Chambordem v tomto ohledu značně zaostává. Má však úžasné a zachovalé vnitřní prostory a vybaveni.

Jen jsme nahlédli a věděli jsme, že se nám  bude hrozně líbit, už vstup působil takovým příjemným teplým dojmem a dokonce i uvaděč a trhač lístku uměl pár slůvek česky, což bylo opravdu milé.

Jenže každá kráska má svou pihu na kráse a v případě Chatoe Chaverny to byla rovnou velká bradavice.

Že něco nebude tak úplně v pořádku nás vlastně mohlo napadnout už při příchodu od pokladny. Před zámkem se totiž skvěla velikonoční vajíčka v nadživotní velikosti. Je pravda, že už to nás lehce znejistilo, protože vkus si představujeme jinak a květen už je od velikonoc celkem vzdálený, tak proč taková habaďúra?

No protože proto, brzy jsme pochopili, že jsme se jen minuli s vkusem majitelů. Vždyť třeba z druhé strany budovy zase brání ve výhledu obrovská bakelitová červená krabice, v níž najdete bohatou fotogalerii současných majitelů.

Podobné to bylo bohužel i v komnatách zámku. Jedna každá místnost byla kromě běžných exponátů přecpaná  i různě velkými velikonočními vajíčky a nevkusnými umělými zajíčky připomínajícími až nápadně styl zahradních trpaslíků, kteří jdou tak na odbyt třeba v Železné Rudě.

Tento zámek je opravdu krásný, má nádherné stropy a i další zachovalá výbava je úžasná. Moc by se nám tu líbilo, ale co naplat, když na každé stoličce, poličce či v koutku stojí či leží takovéhle pičičmundy, které celkový dojem zase shodí někam do sklepa k pouťovým atrakcím.

Strašně nás to oba irituje a asi trochu litujeme, že jsme si sem zaplatili vstup.

Dopřejeme si ještě procházku zahradou, která je ale zdobená ve stejném stylu a podíváme se i na krmení psů. V Cheverny totiž chovají v psinci minimálně stovku psů a kolem poledne ukazují jejich společné krmení. Přijede jejich cvičitel s velkým vozíkem plným masa a předvádí, jak si psi nedovolí začít žrát dřív než na povel.

Upřímně nevím, co si o tom myslet. Rozumově chápu, že se čeká, aby všichni pejsci měli stejnou šanci na potravu, ale na druhou stranu mi jich je líto. Být tam v takovém množství a ten kotec je na to množství podle mě docela malý, to fakt není život spokojeného zvířete, byť se každému jednotlivému psu leskla srst jedna radost.

Raději se přesuneme do městečka Blois.

Tady mají taky zámek a vstup do něj v roce 2023 je 14 eur. Takhle zvenčí se dá říct, že zámek je nic moc a vypadá spíš jako měšťanský dům. Ale skrz mříže lze vidět na část nádvoří a to vypadá jako jiný kafe. Kupujeme si tedy vstupenky a jdeme dál.

Nádvoří je vskutku skvostné, jeden by nevěřil, jak se v tak obyčejném domě z náměstí může skrývat tahle opravdová zámecká nádhera. V první řadě nás zaujme točité schodiště. V těch si tu zřejmě libují, říkáme si po zkušenosti z Chambordu.

Mají tu i nádherné sály a podobně zdobenými stropy jako byly ty v Cheverny.  I ostatní výzdoba, tj.nábytek (baldachýn, postele), obrazy, je obdobně zachovalá a je tu na co se dívat. Chybí tu všechny ty nevkusy, které nás tak rozčilovaly. Zkrátka a dobře, pokud se budete rozhodovat, do kterého ze zámků si zaplatit vstup spíš, rozhodně doporučuji upřednostnit oproti Chaverny právě Blois.

V tomhle městečku ale nenajdete jen zámek. Mají tu také kostel sv. Nikolase a katedrálu Saint Luis, čili rozhodně má co nabídnout.

Teprve k večeru se rozjíždíme směrem k zámku Chaumont. Není cílem tam dojet, stejně už by měli zavřeno, jen se přiblížit a vybrat místo ke spaní. Po celý den už bylo opravdu teplo a, jak si tak jedeme podél řeky, vzpomenu si na slib, který jsem Honzovi dala při plánování této dovolené.

Vykoupeš se v Loiře!, vybafla jsem na něj tenkrát doma a on strachy povyskočil metr vysoko. Pak se zase uklidnil a pravil něco v tom smyslu, že ty svoje vtípky si mám nechat pro sebe a že tedy doufá, že žádné koupání nebude.

Jenže teď jedeme skutečně kolem Loiry, je teplo a já potměšile koukám, jestli by nebylo možné se k ní ze silnice někde dostat.

Koukej, támhle by to šlo, ukazuju po chvíli na sjezd ze silnice vedoucí neomylně k řece.

A už jsme tam a ke kotníkům ve vodě.

Voda ujde, volám a Honza se otřásá, ale nakonec jde za mnou.

Ostentativně přitom drkotá zuby a tváří se jako týrané zvířátko. Odpočítávám tři, dva, jedna, teď a nic. Na popáté už to ale dáme a oba se ponoříme až po krk. Na plavčo to zatím není, voda není ještě vyhřátá, takže v ní dlouho nevydržíme, ale stejně je to fajn osvěžit se a smýt ze sebe prach cesty.

Místo u řeky se nám nakonec tak zalíbilo, že jsme jej použili i k přespání. Postupně se k nám přidala ještě další dvě obytná auta. Jedním z nich je německý pár na výletě. Honza dostane na seznámení pivní speciál, prý až z Japonska. Až nám je líto, že my Češi, s sebou pivo nemáme.

A taky, že neumíme ani slovo německy.

Ale co už.
Všichni jdeme brzy spát.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když mě budete sledovat dál. Už brzy navštívíme další zámky a později i další země.
Sledovat mě můžete za pomoci mého mailového zpravodaje anebo si mě označit na FB či IG.
Děkuji.