9-13/9/2023

sobota

Do Hallstattu jsme dojeli až po třetí odpolední.

Všude mumraj, plno lidí a parkoviště plná. Do městečka se s autem nesmí a už vůbec nehrozí, že byste někde zaparkovali jen tak. Mají tu po krajích obce pro tento účel vytvořená záchytná parkoviště P1, P2, P3 anebo pár kilometrů za obcí i P4, P5. Všude svítí ukazatele, kde ta parkoviště jsou a pak taky s počtem míst, která jsou na nich volná.

Odpoledne tam už je většinou nula anebo občas blikne jednička či dvojka, jak někdo parking opustí. Když má člověk štěstí, povede se  mu po něm rychle upíchnout.

A tak teda koukáme, kde bychom se upíchli my a  pomalu projíždíme Hallstattem a zase z něj vyjedeme. Volno není nikde.

První možnost zastavit je až na malém parkovišti za obcí, tady to ale funguje spíš jako vyhlídka na jezero a na městečko a dá se tu tedy stát jen 30 min.

Tak to uděláme a seběhneme k hallstattskému jezeru.

Zuju si boty s vběhnu do něj po kotníky.

Kamínky mi křupou pod nohama a mezi prsty bez dovolení proplouvají malinkaté rybičky. Trošku to studí, ale je tu mělko a navzdory tomu, že je půlka září, voda spíš osvěžuje, než že by byla ledovcově ledová. Cítím se příjemně a okouzleně nádherným výhledem. Všude kolem hory a v dálce městečko Hallstatt.

Jsme tady. V cíli naší cesty.

Jezero je obklopené něžnou krásou hor, okupované docela drzými labutěmi a lidmi, kteří stejně jako já zkouší teplotu vody a užívají si tady božského klidu na lavičkách či u stolků, připravených pro posezení či piknik. Dokonce i ohniště tu mají. A nahoře u parkoviště veřejné WC.

Jenže co dál? Parkovat by se tu mělo maximálně 30 minut a i když většina lidí to nerespektuje a tráví tu evidentně hodiny, my si hned první den v Rakousku pokutu vykoledovat nechceme. Navíc co tady?

Od města je to docela daleko na to jít pěšky. A jakpak bychom se odtud dostávali a kam?

Musíme prostě ulovit parkovací místo blíž.

Tak auto otočíme a vrátíme se znovu zkusit štěstí.

A máme ho.

To štěstí myslím.

Na některých parkovištích jsou už totiž volná i dvě nebo třeba dokonce  7 míst. My zamíříme na to nejblíž centru (P2). Za celý den, přičemž mají otevřeno jen do 22.00, se platí 16 Eur. Ale parkujeme hned v sousedství cesty, která nás dovede nahoru na SkyWalk. Anebo taky vedle lanovky, jak je libo. Ta stojí 22 Eur a podle mého je zbytečné ji platit. Převýšení je pouhých 350 metrů a cesta je v pohodě po asfaltu, případně po šotolině. Absolvovala jsem ji normálně ve sportovních sandálech. Lenoch (já) se trochu zadýchá, mrštná srnka (Honza) si ani nevšimne, že někam stoupala.

Nahoře se pak vydáme tam, co všichni. A to je restaurace.

Takhle navečer už mají zavřeno (je cca 18.00), ale proslulá vyhlídka SkyWalk vede přímo okolo ní. Je z ní nádherný výhled přímo na Hallstattské jezero i na samotné městečko. A tak se kocháme a kocháme, dokud neodejdou zbylí lidé na poslední lanovku a nezavřou nám muzeum. To už neuvidíme.

Teprve potom pomalu scházíme dolů a dáváme si pozor, abychom neminuli odbočku na terasu s vodopádem. Ten by byla opravdu škoda přejít.

Když vejdeme do města, začíná se pomalu snášet tma. Ale Hallstatt žije turistickým ruchem. Vypadá to tu jako na promenádě a my se k ní se samozřejmostí sobě vlastní přidáme.

Procházíme se úzkými uličkami, po nábřeží, pozorujeme labutě a kachny, nahlédneme do kostela, vylezeme po krkolomných schůdcích ke hřbitovu a zjistíme, že zdejší kostel už takhle pozdě uzavřen. A taky že z druhé strany se k němu dá dostat i bez schodů. 😊

Už za tmy vyzvedneme naše auto na parkovišti a zaplatíme za něj jen 10 eur.

Vyjedeme z městečka a čeká nás sprcha.

To se tak občas někdo zeptá a diví se, jak prý můžeme vydržet bez hygieny, když spíme nadivoko pod stanem anebo jako zrovna teď, v autě.

Vůbec se nemýt je samozřejmě taky možnost. Ale vždycky je lepší se „umejt“. A tak se tentokrát budu věnovat trochu  i hygieně.

Tu jsme tedy měli pořešenou už od našeho příjezdu. U třicetiminutového parkoviště, o němž jsem psala na začátku článku, jsem si totiž odpoledne kromě koupele nohou všimla na trávníku i venkovní sprchy. Rakušáci to tu celé mají označené i jako kempingovou zónu. Takže stolečky, lavice, ohniště a právě taky sprcha, aby se člověk mohl ošplouchnout, když vyleze z jezera. Navíc je to hezké místo, kousek od parkoviště, ale i tak trochu stranou a není tam tedy vidět ze silnice.

Od začátku bylo jasné, že večer se sem vrátíme.

Když jsme dojeli, byla už všude černočerná tma a já hledala, kde máme baterku, abych k té sprše vůbec trefila.

Tu jsem ale nakonec vůbec nevyužila. Nebyli jsme tu totiž sami.

Na parkovišti už stál jiný vůz s SPZ začínající písmeny RU.

Ruská dvojice s psíkem se tu navzdory značce omezující stání na pouhých 30 minut evidentně chystala přespat v autě. Nic proti tomu. Akorát my tu jako blbci pokaždé při zastavení dáváme za okénko parkovací hodiny, abychom se pohybovali v mezích místních předpisů.

Tma připomíná pytel, ale i tak ty hodiny nastavíme znovu. Slušně pozdravíme Hallo, což zůstane bez odpovědi, popadneme svoje ručníky a hrrr ke sprše.

Rychle se ošplouchnu a následuje mě Honza.

Voda crčí a musí být v tom tichu slyšet až na parkovišti. Můj muž se pod sprchou klepe a stejně jako já před chvílí docela hlasitě piští, že voda je ledová.

V tu chvíli okolo nás potichu projdou dva temné stíny vybavené baterkami a ohromnou taškou plnou jídla. Jen o dva metry minou nahého Honzu. Koulím očima a nechápu, proč se nejdou najíst třeba dolů k řece, stolků a lavic jsou tu mraky a o tom, že se tu sprchujeme a přivítali bychom pár minut v soukromí, taky nemohlo být pochyb.

Inu, Rusové už jiní nebudou. Je jedno, jestli se rozhodnou okupovat cizí stát anebo si udělat potmě piknik. Vždycky předvedou kus bezohlednosti a převahy.

Usadí se tak 8 metrů od nás.

My jsme za 5 minut hotovi. Rozhodnu se zachovat dekorum a tak se loučím slušným „See you“. I tentokrát však pozdrav zůstane bez odpovědi. Blýsknout se znalostí ruštiny a pozdravit  „Do svidania“ nemám zájem.

Sbalíme parkovací hodiny a popojedeme o kus dál k parkovišti P5, které funguje i jako stellplatz. Cena za parkování je tu stanovena 1 EUR za hodinu anebo 12 EUR za celý den.

Parkoviště je to vcelku malé a působí docela příjemně. Je to tu čisté a funkční WC považujeme za příjemný bonus. Během pár minut si připravíme spaní a jdu platit ke zdejšímu automatu.

Abychom se ráno nestresovali, rozhodli jsme se koupit parkovačku na celých 24 hodin.

Jenže tahala máma, tahal táta, řepu stejně nevytáhli. A tak zkoušel nákup Honza, zkoušela jsem ho já i kolem procházejícího Čecha z obytky jsme k automatu zavlekli a stejně se nám zaplatit nepodařilo. Mohli jsme nacvakat, co jsme chtěli, přikládat kartu moji i Honzovu, stejně všechny naše pokusy vždycky skončily Errorem.

Po dvaceti minutách jsme to tedy vzdali a šli spát zadarmo.

Dobrý pocit jsem z toho už vzhledem k výši rakouských pokut neměla.


Pokud jste dočetli až sem a článek se vám líbil, bude mít samozřejmě pokračování. Abyste se o něm dozvěděli, zkuste si objednat můj mailový zpravodaj nebo mě alespoň začněte sledovat na fb.
A brzy na čtenou, těším se na vás.