10.5. 2024

Spíme v autě zaparkovaní na cestě hned vedle pole, ale jinak úplně mimo civilizaci. Abych pravdu řekla, spím jako zařezaná a ani jeden nevíme o světě.

Najednou se ale prudce vztyčím, kopnu do Honzy a je mi úplně jedno, že ho tím vzbudím. Asi jsem něco vdechla nebo co. Lapám po dechu, kašlu, mám takový vtíravý suchý kašel a jsem k nezastaveni.

Vylezu z auta.

Pořád ten hnusný suchý kašel.

Teprve když se trochu uklidním a podaří se mi nadechnout, dojde mi, že i když je půlnoc, skoro není tma. Naopak je tu docela světlo. A taky hluk. Něco jako když túruje traktor.

Na kraji pole až u vesnice, hlásím Honzovi, stojí dvě velká auta a svítí jako vánoční stromečky.

Ale klídek, jedno už odjelo po silnici a to druhý, zdá se, na druhou stranu nebo možná po poli, zalezu zase dovnitř a uvelebím se na matraci.

Chvíli spolu ještě klábosíme a pak se najednou světlo začne přibližovat. Je to traktor a jeho velká krouživá radlice nás mine těsně za okénkem auta. Vyděšeně vykulím oči a ovládne mě strach. Ještě pár centimetrů (nebo metrů???) a prořízne mi břicho.

Traktor zakrouží a pak znovu zmizí.

To už ale na nic nečekáme. Honza skočí za volant jen tak v pyžamu a klidíme se té přesile z cesty. Zakempíme to kousek odtud na parkovišti u hřbitova. Je tu sice zákaz zastaveni, ale to je fuk. Hlavně že jsme v bezpečí.

Pak ještě zahlédneme pár osvětlených vozidel. Sem tam na poli, sem tam po cestě, u níž jsme původně stáli. Uf.

Největší nepřítel čundráka je myslivec a největší nepřítel spáče v autě zemědělec.

To, že se v létě sklízí občas i v noci, jsem věděla. Ale že se v noci i stříká, je pro mě novinka.

Ráno vstaneme v osm a opouštíme bojiště. Dnes strávíme celý den v Kroměříži. Hned po snídani zamíříme do Květné zahrady. Vstup stojí 180 Kč na osobu a my tu strávíme několik pohodových hodin. Mám-li tedy být  upřímná, čekali jsme tu víc květů, květin a barev. Je květen, měla jsem prostě jiné představy.

Namísto toho tu najdeme spíše sestříhané obrazce keřů, bludiště a krásná stromová podloubí. Je to moc pěkné, to jo, ale ta zahrada se jmenuje Květná. Rozumíte? Květná a ještě k tomu v květnu. To se pak nedivte mému zklamání.

Následuje procházka směrem ke kostelu Sv. Mořice. A taky je po poledni a oba už máme hlad.

To znamená, že cedule s nápisem Bistro U Mořice nám nemohla ujít. Ukazuju na ni Honzovi. Inzerované meníčko obsahující čočkovou polévku, brambory, smažený květák a tatarku za 95 Kč nám přijde skoro až podezřelé. Však u nás bych se pod stovku nenajedla ani před pár lety. Kdo ví, co to bude.

Ale stejně jdeme dovniř a objevíme samoobslužnou jídelnu. Prostředí nic moc, ale čisté a soudě podle lidí, je to tu i hojně navštěvované. Jídel tu mají víc, nejenom smažáka a tak se nakonec rozhodneme pro černohorský řízek (prý je to kuřecí obalované v těstíčku) a k němu hranolky s tatarkou. Platíme za každého 80 korun českých a když Honza přinese oba talíře, jsou plné až po okraj. Z černohorského řízku se vyklube maso v bramboráku, kterému se u nás v Čechách říká řízek Ondráš, a které by nás samo o sobě zasytilo až dost i bez přílohy. Chutná výborně a jídelnu opouštíme s břichy nacpanými tak, že nemáme hlad až do večera.

Kousek odtud je kroměřížský zámek. Jdeme dovnitř a volíme prohlídku klenotnice s věží. Opět to tedy byl krok vedle, protože nevím, co byste si představovali pod pojmem klenotnice vy, já třeba zlato a šperky. A to tam teda nebylo zcela určitě. Vzácný barokní obraz a knihy, prostě Klenotnice. 😊)

Procházka po náměstí, prohlídka dalších kostelů a k večeru Podzámecká zahrada, to je náš další program. Na rozdíl od Květné je ta Podzámecká zahrada zdarma a proto už ji máme projitou z doby, když jsme tu byli s kolem.

Co jsme ale viděli tentokrát na víc, to jsou předvádějící se pávi. U nás ve městě je máme na zámku taky, takže mi nejsou zas až takovou zvláštností, ale co ti kroměřížští umí, to se jen tak nevidí. Samečci malí, velcí, všichni rozšafně ukazovali své barevné ocasy a do toho cupitali tam a zpátky jen, aby získali nějakou pěknou samičku. Těm to ovšem bylo jedno.

A tak to jejich divadýlko nejvíc zajímalo návštěvníky parku včetně nás. 




Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte se sem zase vrátit. Ať už si objednáte můj mailový zpravodaj nebo mě začnete sledovat na FB, další šlánek vám neumikne.