Madeira (1) aneb poprvé sama
18.10.2024
Že nakonec poletím na Madeiru sama a budu tak mít příležitost si vyzkoušet, jaký to je, když ženy cestují po světě samy, s tím jsem původně vůbec nepočítala. Ale stalo se a budu mít příležitost dokázat si, jak jsem schopná či neschopná.
První část cesty a tou je dostat se na letiště a odbavit, jsem zvládla bez ztráty kytičky. No bodejť, jsme v Čechách, mluvíme česky. To pravé dobrodružství teprve začne.

První a kdo ví, jestli ne jedinou pozitivní skutečností, je to, ze sedím v letadle u okénka. 27F sice kouká Smartwings na křídlo, ale taky dolů do mraků. Navíc, i když je letadlo celkem plné, vedle mě zůstanou 2 volná místa, a tak mohu první 2 hoďky letu pohodlně prochrupat.

Let trvá déle než 4 hodiny a na Madeiře je o hodinu míň než u nás. Letím tentokrát s cestovkou, konkrétně s CK TUI. Jednak proto, že jsem levnější možnost na poli sólo cestování nesehnala, druhak proto, že tu mám slevový kupón, který rozhodnutí proniknout mezi normální a běžné turisty završil.
O odvoz do hotelu mám tedy postaráno a jsem tam coby dup.
Albergaria Dias, tak se můj hotel jmenuje. Vystupuji u něj jediná a jsou tu od počátku moc milí a nápomocní.

Po příjezdu rychle vybalím, ale i tak už je 6 hodin místního času, takže vyrazím jen na letmý průzkum okolí.
Měla bych být v samém centru Funchalu, na tom jsem při výběru LM zájezdu trvala. Už kvůli veřejné dopravě, kterou mám v plánu využívat. Dle všech dostupných zdrojů nemá cestování místní hromadnou dopravou, rozuměj autobusem, odjinud, než z hlavního města, žádný význam. Nikam se totiž moc nedostaneš. Funsal by však prý neměl být až zas takový problém. Jsem vybavená trasami z různých blogů, které by měly být právě autobusem dostupné. Mám připravené tipy, kam se dá vcelku dobře dostat a tak se těším, aniž bych tušila, že všechno bude nakonec jinak.

V samém centru také jsem. Bydlím kousek od pobřeží, i když to tu není až zase tak těžké. Vždyť jsem na ostrově, tady kousek od pobřeží bydlí každej.
Sotva vyjdu zadní brankou hotelu, ocitnu se v komerční zóně. Všude kolem restaurace a naháněči. Ti si mě ale velmi brzy zapamatují a začnou mě zdravit jako starou známou. Však tudyma budu chodit každý den a na tu pizzu ani tuňáka se stejně nezastavím. Možná tak omrknout malované dveře, nebo vyfotit kocoura s přecpaným břichem povalujícího se zezadu za restaurací.

Ukazuje se, že bydlím doslova pár desítek metrů od lanovky (obousměrná jízdenka za 18 Eur a jeden směr tuším 12,5 E).
Do pobřeží, s nímž lanovka sousedí a které vůbec nevypadá jako pláž, naráží vlny a pár dobrodruhů se zde zkouší koupat. No, budiž jim přáno, já tu potřebu nemám. Sice je hezky na tričko a na kraťasy, ale voda v oceánu je nepříjemně ledová. Vstup po kamenech také není dvakrát moc pohodlný a představa, jak se vyvalím v plavkách zrovna u místní promenády, mě taky moc nerajcuje.


A tak se tady jen tak procházím a seznamuju se s blízkým okolím.
Vyběhnu i nahoru ke kostelu. Má ještě otevřenou branku, ale než se porozhlédnu po všem tom mumraji a pouliční hudbě, někdo ji pečlivě zamkne. Mávnu nad tím rukou, však bude ještě dost příležitostí se sem zajít podívat. To ještě netuším, že příležitosti opravdu budou a já je několikrát využiju, ale otevřený už kostel nezastihnu ani jednou.

Pomalu se snáší večer, stmívá se a tak se co noha nohu mine, zase vrátím do hotelu.
Je tu klid, pár lidí posedává či polehává s drinkem a já se rozhodnu vyzkoušet zdejší bazén. A tím se stanu rázem populární. V bazénu se totiž nikdo nekoupe. Nejenom teď, ale ani odpoledne jsem tu nikoho nezahlédla.

Voda je studená a překvapivě hluboká. Pro malé děti to tady není. Mám celý bazén sama pro sebe a tak tu stojím ve svitu lamp a za pozorování ostatních hostů i číšníka. Ten mi s úsměvem ukazuje palec nahoru. Mám svého prvního fanouška.
A tak se nakonec ponořím a párkrát to tu na délku propluju.
Dnešní den končí a já se chystám na to, co mi přinese další..
Dobrou noc.
Pokud si chcete přečíst i další díly, nezapomeňte se sem vrátit. Můžete mě sledovat na FB, kde vždy zveřejním upoutávku na další článek, anebo si objednat můj mailový zpravodaj. Posílám jím jen informaci, že vyšel nový článek, takže se nemusíte bát, že vás zahltím.

Tak to sis uzivala bazen pro sebe 😀 jinak teda se tesim na dalsi dily a hlavne jak to dopadlo s tim kostelem 😀
Bazén byl super. Ale s kostelem tě zklamu, myslím, že se o něm ani už dál nezmiňuju. Protože vždycky, když jsem k němu došla, byl zavřený a uvnitř jsem nakonec nebyla. Ale neboj, byla jsem v jiném, sice byl dál, ale zato s dveřmi dokořán a ten v článku bude. 🙂
Sice byl dal a horsi ale… 😀 tak to se tesim:)