20.10.2024

Je neděle a jsem smířená s tím, že ve svátek bude asi nejhorší spojení. Jsem ale připravená a mám načteno, že by neměl být problém dostat se k přírodním bazénkům do Porto Moniz . Jenže se mi nepovedlo najít zpáteční spoj. Nepovedlo se to ani paní recepční. Prý neděle, tak to snad musím chápat, že toho moc nejezdí.

Při snídani se u mě dokonce  zastavila delegátka z CK. Byla moc milá a nabídla mi jejich prima zájezdy. To jsem rázně odmítla.

O autobusech nevěděla nic, ačkoli jsem jí dopředu řekla, že to jsou jediné informace, které mě zajímají. Dozvěděla jsem se jen, že v neděli je to špatný a bude lepší zůstat ve městě. Doporučila mi vyjet si lanovkou na Monte, prostě můj záložní plán, na který jsem přišla i bez jejích odborných rad.

Ptám se teda, jak je to vysoko  a jestli se tam dá vyjít pěšky. Člověk by čekal, že se chytne a že mi řekne to, co mě tehdy ani nenapadlo, že mi prostě poradí.

Ale kdepak.

Na to, že se na Monte dostanete normálně městským autobusem č. 22 za pár šupů, na to jsem si musela přijít až nahoře sama. Po tom, co jsem vyplázla 18 euro za zpáteční lanovku. Tak to vy prosím vás nedělejte.

Lanovka už dávno není taková atrakce, aby se člověk klepal, až se s ní sveze a ještě na ni čekal frontu. Dvaadvacítka jede normálně z centra a nahoře staví asi 30 m od výstupu z lanovky. Stejně tak, pokud máte půjčené auto, tak s ním vyjedete prakticky až nahoru a tam je připraveno parkoviště zdarma. Jenže tohle jsem tehdy nevěděla a vyšlápla si hned od rána špatnou nohou a pak už se to se mnou jen vezlo.

Takže jsem si kolem desáté vystála frontu na lanovou dráhu jedoucí na Monte a zaplatila za ni již zmíněných 18 Eur.

Z lanovky je pěkný výhled dolů na město a moře, ale to víte, moc toho nenafotíte, jsou tam lidi, konkrétně v kabině nás bylo šest. Nahoře jsem se těšila na vyhlídku, to asi všichni, ale za mě teda nic moc. Pozitivní je, že tu jsou pěkné neplacené záchody. Zas ale kvůli těm jsem sem nejela, že jo.

No a co dělat na Monte?

Hned vedle výstupu z lanovky jsou Monte Palace Tropical gardens, což je botanická zahrada (vstup 15 Euro), tam se taky vrhli snad všichni pasažéři z lanovky, takže další čekání. Zpočátku jsem šla jako ovce v chumlu s nimi, ale pak jsem se zarazila.  Zaprvé se mi nechtělo čekat ve frontě na lístek a pak jsem si uvědomila, že jsem si vybrala už předem a mám vlastně v plánu navštívit Botanickou zahradu Jardin. A to tahle není.

Vzdyť vlastně i ta delegátka z CK říkala, ze jsou na Monte botanické zahrady dvě. No jo, ale co neřekla, je, že se k té druhé odtud dostanete zase další lanovkou, protože je podstatně níž. Nebo by to také mělo jít pěšky.

V té době už ale vím, že na Monte jezdí dvaadvacítka, tak proč by sakra nejezdila obyčejná MHD i k druhé botanické zahradě, že jo? vrhnu se na mobilní internet. Vím, co hledám, a mám to. Z centra sem zajíždí za pár šušní autobus číslo 31.

A je rozhodnuto. Na žádnou další vymazlenou lanovku za cca 9 Euro mě nikdo nedostane. Stačilo, že jsem se napálila  jednou.

 Takže vzhůru na prohlídku Monte. Ve směru za Palace Tropical gardens najdete nádherný kostel a okolo něj další malou volně přístupnou  zahradu nebo park. Hned u ní je pak i to, co jsem hledala jako zdejší velkou atrakci. 

Z Monte totiž můžete sjet dolů asi 2 km na velkých dřevěných saních řízených pány ve velkých kloboucích. Je to taková zdejší tradice, sáňkování na asfaltu zde prý provozují už od roku 1850 a vzniklo, jak jinak, než z lenosti, kdy se zdejší usedlík, nějaký pan Gordon, potřeboval dostat, co nejrychleji do Funchalu.

Jenže já tu viděla jen pečlivě vyskládané saně a taky cenovku za tuhle kratochvíli. Jinak nic, mrtvo, ani jeden klobouk nebo snad dokonce naháněč. Všude mrtvo. Ne že bych snad zvažovala nechat se na saních svézt, to mě ani nenapadlo, ale chtěla jsem to vidět.

Tak ani to se nepovedlo a teď už vím, že proto, že byla neděle, kdy tu mají volno.

Další, tentokrát zlacený, kostel je na druhé straně, směrem k druhé lanovce a pak už…nic. To mě jako takové vcelku zklamalo. Rozhodla jsem, že tedy pojedu dolů a protože jsem trošku cítila záda, na půlhodinky si odpočinu  a  preventivně je projedu masážním strojkem. No a potom tradá směr Jardins.

Jenže usnu a jsou z toho hodinky 2.  Pak mi přímo před nosem ujede autobus č. 31 a další jede až o půl čtvrté. Zahrada je otevřená do 18.00 a poslední bus v neděli odjíždí, pokud jsem konečně správně pochopila zdejší jízdní řády ve 3/4 na 6.

Vzdávám se. Dnešní den je prostě zabitý.

A tak si dám alespoň exkurzi po zdejších malovaných dveřích, které mám rozmístěny v malebných uličkách hned vedle hotelu. Má jich tu být víc než 200 a pokaždé, když procházím naší čtvrtí, objevuju další a další a další.


Co mě bude čekat zítra, se dozvíte v dalším pokračování. Tak doufám, že se sem zase vrátíte.
A abyste nezapomněli, můžete mě začít sledovat na fb nebo si objednat mailový zpravodaj.