Třeboň aneb jak jsem si hrála na řepu, co ji dědek zasadil

29.11.24

Vypravit se někam dálkovým autobusem, tak to už jsem neudělala pár desítek let. Vlastně byl pro mě problém i najít autobusové nádraží.

Holky sice neříkaly, že punk je jinde, ale autobusák prý jo.

A měly pravdu, i když nejsou z Pardubic tak jako já. Už je to pár let, co se nádraží pro autobusy přestěhovalo k nádraží pro vlaky, jenom já jsem z něj ještě nikdy nejela.

A tak teď stojíme na autobusovém nádraží, stanoviště č.15, je 5.45 ráno a přijíždí bus na České Budějovice. Zjjšťuji, že i za malé za zavadlo se v autobusech platí, ale co by si člověk nepřiplatil 25 Kč za ten luxus nemuset nikde přestupovat, jako by nás to čekalo ve vlaku.

Hurá, sedíme a můžeme jet.

Teda holky sedí a já ještě dávám nahoru bundy, když tu najednou lup, škub a sedím taky.

Akorát na zemi mezi sedadly. Padla jsem jako podťatá nebo jakoby mi kdosi podtrhnul nohy. A to teda vím, kdo to byl.

Ten řidič, co mě neomaleně  zkásnul  o 25 korun a ještě mi nadával, že to mám vědět sama, že za tašku se platí a mít už z domova nastudovaný a přeměřený rozměry, tak ten hned po rozjezdu zabrzdil a já se sesunula rovnou na záda jako ta slepička, co má hlavu v komoře a nožky už nahoře.

Naštěstí kostrč zásah nedostala a hlava taky ne, jak jsem se těsně před jejím zinknutím chytla za nějaké sedadlo.

Úlevou jsem vydechla.

Nic mi není.

Akorát se ohlédnu po směru jízdy a když vidím před námi sérii kruháků, radši zůstanu sedět na zemi. Další pád riskovat fakt nechci a že by to podle stylu jízdy tohohle řidiče byla tutovka.

Tím se ale rázem stávám živoucí atrakcí. Žena sedící na zemi. Dámy sedící okolo a zhlížející na mě z výšky. Pán, co mě přišel obětavě zvednout a riskuje tak, ze se svalí taky.

Koukám na ně na všechny ze země a říkám, že fakt raději počkáme, ať neskončíme jak dědek, co tahal řepu.

A jen tak mimochodem, jediný, komu jsem úplně volná, je řidič autobusu.

Takže asi nikoho nepřekvapí, že na zpáteční cestě, kdy už nás vezl jiný, bylo zavazadlo v ceně, i když jsem měla to samé a rozměry jsem si stále nepřeměřila.

 

 

 

Příště vás pozvu do Břevnovského kláštera. 
Byli jste tam už?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *.