16.5.2025

Celou noc jsme za oknem slyšeli mohutný déšť i se citelné ochladilo. Nebylo to až zas takové překvapení. O tom, že se změní počasí, sýčkovaly předpovědi dlouho dopředu. Pršet mělo celý den.

Dokonce i panu domácímu se nás zželelo, a tak snídani namísto ven na terasu naservíroval dovnitř. Za stálého deště jsme si odnesli své věci do auta a vyrazili směrem na albánské Alpy za autentickou vesničkou Theth.

 Zatímco v minulosti se sem jezdilo po polní cestě plné výmolů a vesnice tedy nebyla moc přístupná, dočetla jsem se, že snad loni zde vybudovali novou silnici. Opravdový asfalt. A to je pro nás skvělá zpráva. A vlastně i důvod, proč jsme sem jeli. Za tak krátkou dobu snad vesnice autentičnost, která se zlepšeným přístupem dřív nebo později vytratí, ještě pozbýt nemohla.

Na druhou stranu, drncáním po příšerných silnicích je Albánie známá. Že se podobným cestám prakticky nedá vyhnout, na to už jsme přišli i my. 

I půjčovny jsou si toho velice dobře vědomy.  Takže jednou z podmínek pro výpůjčku naší Dacie bylo mimo jiné i to, že není určená k jízdě na nezpevněných cestách. Jinak nám hrozí pokuta 300 Eur. Když jsme si auto půjčovali, s žádnými polními cestami ani cestami připomínajícími kamenolom, jsme nepočítali.

Měla to být pohodová dovolená, žádná cesta z knih odvahy a dobrodružství.

Bloudění a strachu z toho, jestli někde nezapadneme, máme plné zuby a už z úcty k autopůjčovně (a hrozící pokutě), chceme v budoucnu zůstat na asfaltu.   

No a protože google mapy nás několikrát v tomto ohledu vyšplouchly, volíme tentokrát navigaci od Seznamu jištěnou na druhém telefonu Googlem. Obě se rozejdou hned při výjezdu a nám nezbyde, než si vybrat, komu věřit víc.

Volíme, jako ostatně zde v Albánii dosud vždy, tu nejhorší ze všech možností. A tou je cesta, navržená navigací Seznam mapy.cz.

Zpočátku se k nám chová  velmi přátelsky a vede nás po úzké asfaltové silnici podél řeky a jejích překrásných meandrů. Nebýt deště, bylo by nám celkem fajn a uchlácholeni bychom dojeli … víte kam?

Tam, kam jsme skutečně dojeli a to je nechvalně známá původní cesta, zpevněná místy kameny a místy hlubokými výmoly. Přičemž 30 cm není žádná míra. Cesta vede nahoru, dolů, stáčí se do zatáček, hluboký rigol se občas maskuje v kaluži. Před námi ani za námi už nejede nic. Kamarádka ve snaze cestu zoficializovat prohlásila, že vlastně jedeme vyhlídkovou tour po kaňonech říčky, ale ani tento eufemismus dlouho nevydržel.

Navigace výsměšně ukazuje, že máme před sebou ještě cca 45 km.

V tomhle? To nedojedeme do cíle ani do půlnoci. A co když někde uvízneme, rozbije se auto nebo cokoli. Odtud nás žádná technika nevytáhne, leda snad kůň nebo kráva.  Dávám hlasovat, zda jet dál anebo se vrátit, protože teď už je to na 100%. Najeli jsme na starou silnici.

Zpočátku jsem pro návrat jako jediná proti přesile dvou hlasů, ale o dalších pět minut a 20 ujetých metrů později už je výsledek hlasování jednohlasný.

Vracíme se.

Můžeme si 1000x namlouvat, že jsme sem jeli schválně, protože jsme to tu chtěli vidět. Výsledek ale pořád zůstává stejný. Viděli jsme, nejde to. Jedem zpět do  Skadaru.

A tam se přesuneme na trasu B, přičemž se pokorně omluvíme googlu za svoji nedůvěru. Bereme to kolem Skadarského jezera a jedeme si pěkně po asfaltu zatím netuše, do čeho a kam se řítíme.

Kolem poledne se spokojeně zastavíme u Grill restaurantu KAPLLAJ, což je hospoda při silnici.  Restaurace je plná místních, jen my 3 a 2 další  děvčata jsme evidentně cizinci. Ceny jsou tu rozumné a číšník velmi slušný a ochotný. Dokonce se tu dá platit kartou, což je v Albánii tak 50 na 50%. Vybereme si jídlo. Já si dávám  jehněčí za 1200 leků.

Kamarádka volí vepřové za 700 a lavíruje, zda si k němu dát ještě hranolky za 250, k čemuž jí číšník hned ukazuje, že si má dát Mix za 900 leků a má v něm všechno.. Hranolky, maso, zeleninu, omáčku, má to komplet a ještě ušetří.

Rázem jsme se zamilovali, zvlášť když se na nás po jídle ještě přijde podívat kuchař s dotazem, jestli jsme spokojeni. A to jsme. Porce byly tak veliké, že pomalu nešly sníst.

A pak už znovu jedeme. Dnes to vypadá na celý den strávený v autě. Za okénkem pozorujeme déšť a místy sněhové vločky, které se ale těsně nad zemí rozpouští zase ve vodu. Je zima. Místy 2 nebo 4 stupně. To opravdu nechceš.

Silnice se stáčí  v kaskádových serpentinách, někdy až o téměř 360 stupňů. Rozdíl je jenom v nadmořské výšce začátku a konce zatáčky. 😊

Oči máme pomalu navrch hlavy, ale pořád je to normální silnice. Asfaltová.

A pak se přiblížíme k Theth. Jsme pořád na asfaltu, ale sjezdy do vsi už jsou kamenité. Navigace nás v jednu chvíli do takového stáčí, ale nám se nechce, takže ten, který nakonec použijeme, je nepřekvapivě asi ten nejhorší, co jsme si mohli vybrat. Opět nás čekají rigoly, výmoly a vytřeštěné oči, sjezd k naší objednané vile je asi to nejhorší, co jsme tu zažili. Ale pak už jsme tam, na kraji vesnice, kam nic jiného, než polňačka, nevede. Ostatně, jak zjistíme později, nic jiného nevede do celé vesnice. 😊Jsme prostě tam, kam jsme chtěli. Na místě, kde lišky dávají dobrou noc. Zatím.

K Ville KRONI, kde budeme tuto noc spát,  přijedeme shora a navigace nám hlásí, že jsme v cíli. Očekávám luxus. Je to totiž to nejdražší ubytování, co jsem objednala. 40 EUR pro 3 za noc a bez snídaně. Navíc ten název –  VILA:-)

Očekávám teda něco extra.

 A teď tu stojíme před zahradou, na níž stojí vpředu dům v plné rekonstrukci a vzadu trčí barabizna. Proti nám se řiti chlapík. MAJITEL. Takže jsme tady.

Pokoj a koupelna jsou zjevně nové, stejně tak nábytek. Chybí ale třeba zárubně, což nám dojde až později večer. Zatím nám v pokoji topí malý výtopník a na verandě na nás čeká rakija a rozpálená kamna.

Neztrácíme ale čas. Dokud neprší, vypravíme se projít vesnici a koukat po okolí, po horách, po kravách a ovcích. Všude tu mají sotva zpevněnou cestu, ale dá se narazit na bistro či restauraci. A hlavně se tu všude horečně staví.

Evidentně nová silnice přilákala čilý stavební boom a vidinu výdělku formou pronájmu. Před námi rostou jako houby po dešti samé nové domky, rekonstrukce a hlavně moderní  Tiny houses a podobné stavby. Je vidět, že jsme přijeli v poslední chvíli, brzy už to tu bude vypadat jinak a ceny ubytka se také změní.

V podvečer dojdeme domů a je nám zima. V pokoji je jako v morně a přítopník vyhřát místnost nezvládá. Navíc profukuje pod dveřmi z venku chlad a protože nemáme tu zárubeň, jde nám sem opravdová zima.

Klepeme se jako malí králíčci zimou, až nakonec ucpeme venkovní dveře ručníkem a zabalíme se do peřin. Topné těleso je puštěno po celou noc, aniž bychom pozorovali nějakou tepelnou pohodu….


Děkuji za přečtení a nezapomeňte se sem zase vrátit. Na to, že vyšel další článek, vás může upozornit můj mailový zpravodaj. Pokud si ho tedy objednáte. :-))