Vzhůru do Armenie (1) – na vlastní pěst a tak trochu jako sloni v porcelánu

Pak se ptám Sylvy, jestli má na ubytovatele aspoň telefon a má.

Sice se na rozhovor v arménštině moc necítím, ale není zbytí. I když si nebudeme rozumět, snad aspoň zaregistrujeme, kdo tu v té hale začne telefonovat a máme ho.

Takže vytočím číslo na whatsappu a rozhlížím se, komu to zvoní.

Náš řidič stojí přímo proti nám.

Přečíst příspěvek