Na Skanderbegovo náměstí je to odtud cca 400 metrů, proti domu máme sámošku  a hned za rohem je nejbližší bar, kde vám  za pár leků  (80 až 100, což je cca do 1  Eura) uvaří čerstvé kafe i po ránu. A to je skvělé, protože i když já v kofeinu nejedu, Hanka je  na něm po ránu závislá.
Dědci tu posedávají venku u stolečků jen tak v zimních bundách a kouří se jim od pusy. I na nás, sotva usedneme, zlehka pokynou. Jsme sice takřka v centru, v hlavním městě, ale na kafe sem po ránu chodí pořád ta samá komunita. A až sem zajdeme zítra, už k ní budeme pomalu patřit.

Mám v mobilu stažené mapy. Cz pro Albánii a ty data nepotřebujou, chlubím se. Však když jsem předevčírem kupovala boty ještě v Čechách, zapomněla jsem na to, že už jsem přepnutá na Albánii a nemohla se donavigovat k prodejně, leda bych přešla na Google maps.

Fakt? povídá Hanka. A koupilas ty boty?

V Sezemicích sjedu k rybníčku a najedu po staré silnici na cyklotrasu č. 4191 směrem na Holice.

Tady je to pro kolo celkem fajn. Auty projíždějí jen místní, nebo lze sem tam použít i opravdovou cyklostezku. A ani cyklisté nikde nejsou.