Lotyšsko (5) Jurmala a Cesis, po svých taky trefíš

Seznámily jsme se se zemí, která není příliš uchopitelná. Je plná paradoxů a pro turistu na první pohled nezajímavá. Je tu spousta památek a taky památek na sovětskou okupaci a její brutální realismus. Špatně oblečení lidé s nízkými mzdami platící eurem, na které zjevně nejsou a nikdy nebyli připraveni. Ruské kostely, kde vás nenechají fotit, a křesťanské, kde vás fotit nechají. Přesto je ta syrovost něčím přitažlivá.

Přečíst příspěvek

Lotyšsko (4) po vlastních nohách – Jelgava aneb jak jsme našli rozhlednu, ze které není nikam vidět

V Jelgavě není Íčko hned u nádraží, jak už jsme za ten týden zvyklé. Tam je jen náměstíčko s nevzhledným sousoším hrdiny, který zabil zvíře. Na tom, zda mrtvé je prase nebo medvěd jsme se s Věrou neshodly do konce výletu. To, že jsme nakonec vybraly medvěda, byla dílem náhoda a dílem konstatování, že je to exotičtější zvíře a taky větší. Nebudeme tedy vypadat jako dvě blbky, které se vypravily do Lotyšska za prasetem.

Přečíst příspěvek

Lotyšsko (3) vlakem – Sigulda, Turaida a schody do nebe

V Lotyšsku se opravdu hodně staví a jestli jsem si někdy myslela že je naše město příšerně rozkopané, tak se mu teď hluboce omlouvám. Tolik poházeného stavebního materiálu, strojů, výkopů a kamení pohromadě jako v Lotyšsku jsem v životě neviděla. Přitom ale ta kvalita mnohdy kulhala nejenom na nohy, ale i na ruce.

Přečíst příspěvek

Lotyšsko (2) bez cestovky – Salaspils a kapsáři

Stojíme u pokladny a najednou se udělá rozruch. Za pár minut odsud s velkým humbukem vyvádějí dva dospělé spratky.  Paní stojící ve frontě přede mnou se nás snaží varovat, že jsou to kapsáři a že si máme hlídat mobily a peníze. Moc jí nerozumíme, ale když pochopí, že jsme cizinky, přidá na gestikulaci.  Je hodně přesvědčivá a tak nám to nakonec dojde a děkujeme a usmíváme se.

Přečíst příspěvek

Lotyšsko (1) na vlastní pěst aneb seznámení s Rigou

Chvíli jsme si poklábosily s Miroslavem, který se úplně vyděsil, když jsme mu prozradily, že ubytovány tu budeme celý týden.
„A co chcete dělat týden v Rize?“ vypadlo z něj spontánně.

Přečíst příspěvek

Francie (8) Na skok v REMEŠI a tak trochu toaletní story – VIII

Mým cílem číslo jedna je totiž toaleta a to docela urgentně.  A tak táhnu Honzu za ruku po směru šipky s dvěma písmeny WC a ten se jen směje a koulí očima. No, jen aby ho ten smích brzy nepřešel, vrčím a za chvilku objevím dvě docela moderně vyhlížející kadibudky. Před jednou z nich je celkem živo. Shluk lidí. Postrkují se, skáčou dovnitř a zase ven. Kadibudka se otvírá a zase zavírá a tak pořád dokola. To jsou teda blbý hry, pomyslím si a vlezu do té druhé. A už jsem taky ve hře. Najdu čudlík, snažím se zavřít, což se povede. Ale než stihnu rozepnout zip u kraťasů, dveře se samovolně rozjedou na šířku vrat od stodoly. Koukám jako tydýt. Naproti mně v druhé budce nějaký francouz má podobný výraz. Zamáváme si.

Přečíst příspěvek

Francie (7) Tam kde bydlí princezny aneb Chateau Usse, Saumur 

Chateau Usse. Tohle je zámek přímo pohádkový, protože tu bydlí princezny. Tyčí se  přímo nad hlavní silnicí (vstup 14 Eur) a uvnitř najdete načančané figuríny princezen v dobových šatech. Jsou tak malinkaté a štíhlounké, až si mezi nimi připadám jako obryně a úkradkem pozoruju Honzu, jestli se do některé z nich nezakouká. Ten je ale naštěstí zahleděný do svého foťáku a holky se mu líbí spíš z masa a kůže než z umělé hmoty.

Přečíst příspěvek