Pro mě byl tenhle kousek přírody překrásný. Nad nedostatky dokážu přimhouřit oči. Není to moje země a nemám tedy právo kritizovat. Stačí jen „wau“, což si mys Rodon rozhodně zaslouží.

A pak zout sandály a bosýma nohama vstoupit do vln Jadranu. A to je teda šok. Skoro povyskočím, jak je ta voda studená. Kamarádka dokonce vyběhne zpátky na břeh.

Po chvíli se ale obě shodneme, že po několika minutách si člověk zvykne a voda už mu připadá přijatelná. Sakra, kdybych si namísto dlouhých rukávu a nohavic pro případ, že by byly nutné ke vstupu do kostela, přibalila do batůžku z auta plavky!

Jen co vystoupíme z letadla a opustíme letištní budovu, cítím to v nose. Ve vzduchu je cítit Balkán.

Sem se autem nesmí. Ale kolo může všude. Zvlášť když se jenom vede. A tak ho vedu na procházku do parku, do toho volně přístupného.

Kolo je jako manekýna, pořád se chce fotit. V bráně, před zámkem, u zámku a později i za zámkem. Dopřávám mu té pozornosti. Jen ať si ji užije plnými hrstmi, vždyť mě za to zase odveze domů.

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říká se. Tenhle výlet se sice prvního ledna nekonal, ale skoro. První lednový víkend 2025 jsme se s kamarádkou vypravily do Prahy

29.11.24 Vypravit se někam dálkovým autobusem, tak to už jsem neudělala pár desítek let. Vlastně byl pro mě problém i najít autobusové nádraží. Holky sice neříkaly, že punk je jinde,

24.10.2024 Na snídani se dostavím až na devátou. Takhle pozdě poprvé. Navíc mi třeští hlava z včerejší dehydratace, protože jsem v tom dešti prakticky nepila. Slupnu acylpyrin a čekám, až