Ochutnáváme nejdříve po jednom bonbonu a Eura lítají jako zběsilá. Inu, pravá belgická čokoláda není pro chudáky. Ale je dobrá, dobrá, dobrá stejně jako teplá čerstvá wafle s čokoládou a ovocem či bez. A ta vůně, která se všude kolem line, ta je prostě návyková.

Přišel za mnou s tím, že mu doktor předepsal lázně a tak pojede do Varů, jestli nechci jet s ním. Copak o to, to já bych jela hned. Karlovy Vary mají takový

„…a tady máte od nás dárek.“ povídá a strká mi do ruky DVD a CD.
Koukám poněkud překvapeně a nechápavě, na přebalu se na mě culí postarší strejda a o pár let mladší teta.
Co to je proboha? říkám si a v hlavě už mi zní známá melodie.

Pokračujeme směrem ke Strážnému, což je obec, kde kdysi dávno chcípnul pes a druhý den ráno se narodil ten samej s přesvědčením, že je něco lepšího. A tak se tu snoubí několik různých značně nesourodých světů jako jsou honosná kasina na straně jedné a stánky vietnamců s nevkusnými sádrovými trpaslíky či fialovými milkami na druhé.

I když normálně vypadám spíš jako teta s Horní Dolní, už několikrát jsem měla nutkání pořídit si tu něco svítivého a fosforeskujícího.

Pokud chcete zažít i něco jiného než klasiku zastoupenou veverkami v Regent´s park či Hyde park a máte dost času, zajeďte se podívat i dál od centra a kromě veverek si vyfoťte i stáda jelenů v Bushy parku.

„No jo, ale to nemůžeš srovnávat,“ křičí na něj ona z toho bzučícího kola. „Oba jsou ještě mladí, já bych s tebou dřív třeba taky jela na kole pod stan….“