Pražákům, těm je tu hej aneb Praha tradičně i netradičně

Protože Londýn už známe pomalu jako svoje boty, dospěli jsme jednoho dne k myšlence, že je to fakt ostuda, když o Praze se totéž říct nedá.

A tak vznikla nápad strávit 5 nádherných májových dnů v Praze a okolí.

Pozvali jsme tedy slečnu N. a zástupce britské monarchie Simona a pak Honza jako rodilý pražák zajistil chalupu 30 km od města a napůjčoval si spoustu knih, kudy kam a jak v Praze. Ty knihy vyrovnal na polici a, jak neměl čas, podíval se do nich až těsně před dnem „d“. Výsledkem bylo, že nám naplánoval ty největší fláky, které jsme už viděli každý přibližně třicetkrát, takže to začalo vypadat jako těžká nuda.

Staroměstské náměstí
Staroměstské náměstí

První máj – lásky čas

Nejdřív jsme vyzvedli na letišti slečnu N. a Simona, potom Honza zamířil na sídliště Nové Butovice, kde měl zjištěno, že se dá parkovat zdarma. Koupili jsme si 24 – hodinovou jízdenku na metra a absolvovali jsme tradiční kolečko Karlův most, Valdštejnské zahrady, senát, zmrzlina ve Světozoru, Václavák a procházka podél řeky. Cestou jsme ještě Simona seznámili s krásným českým zvykem, kterým je líbání pod rozkvetlým stromem. Teď už tedy ví, že Valentýn je shit a láska se oslavuje jinak a jindy.

Valdštejnská zahrada
Valdštejnská zahrada

Dobyli jsme Vyšehrad aneb na druhého máje situace zlá je

Tentokrát nás po ránu Honza zavedl do luxusní pražské čtvrti zvané Ořechovka, No jistě, chtěl tu mazaně zaparkovat opět zadarmo, což se mu nakonec i povedlo. Se slečnou N. jsme si tu hned vybraly několik vilek, ve kterých bychom chtěly v klidu a pokoji dožít. Žádnou nám ale nikdo nenabídl darem, takže zase nic.

Přesunuli jsme se tedy k Vyšehradu. Honza nám naplánoval další tradiční trasy, ale správnej pankáč si chce užít i Prahy netradiční, ne? A tak jsme mu to se slečnou N. trošku překopaly a podloudně vsunuly do trasy i návštěvu nejslavnějšího pražského mostu. Simon nám sice opakovaně tvrdil, že Charles bridge už jsme viděli ve středu, ale my jsme mu vysvětlily, že Praha má jeden most ještě slavnější. A tak jsme všichni společně sedli na tramvaj a vystoupili na stanici Pod nuselskými schody. No a pak šup na ně.

Nuselský most
Nuselský most

Náš guide a driver Honza si pro jistotu ověřoval, zda jdeme správně a tak vyzkoušel kolemjdoucí paní, zdali tudyma jdeme správně na Vyšehrad přes ten slavnej Nuselák. Paní mu to samozřejmě potvrdila, i když se nevyhnula poznámce, že zřejmě máme dobrou fyzičku (při pohledu na mě a na mé vysílení musela tedy sama vidět, že je to blbost), protože jsme se schodům mohli vyhnout a jít jinudy. Na druhou stranu, ona by tedy tuhle trasu nevolila vůbec, protože na Vyšehrad se dá jít i jinudy a víte…..vono jít po tom Nuseláku, to bych vám vůbec neradila. Dřív tam skákali ti sebevrazi, no a teď, když už je to zadělaný, stejně těch aut, co tam jezdí, občas z nich i něco spadne. Není to tam dobrý pocit.

Výhled z Nuselského mostu
Výhled z Nuseláku

„Jenže přesně o ten pocit nám jde,“ špitla slečna N. a Simon, netuše, co říká, jí přikyvoval.

Paní nad námi radši mávla rukou a večer zřejmě sledovala zpravodajství, byli-li či nebyli-li 4 turisté zavaleni na Nuseláku rozsypaným zbožím z kamionu. Teď už vám ale mohu prozradit, že nic takového se nestalo. Nuselský most je most jako každý druhý, je z něj ale úžasný výhled do údolí a na červené pražské střechy. Byli jsme unešeni, takže z mého úhlu pohledu procházka po tomhle mostě rozhodně stojí za to. I když dolů si už naštěstí nehupsnete.

Výhled z Vyšehradu Praha
Výhled z Vyšehradu

Následoval původně plánovaný Vyšehrad, procházka po hradbách, návštěva Slavína a to nebylo všechno, protože jsem už od vánoc byla hrdou držitelkou dárkové kartičky nabité jedním curassem. Ano, poprvé v životě jsem platila virtuální měnou. Za tímto účelem jsme navštívili známou cukrárnu U Myšáka, abychom zjistili, že jedno curasso nám dá s bídou na zákusek a pití pro každého. Tak hlavně, že chutnalo.:-)

Třetí máj

Dopoledne jsme ještě absolvovali původně naplánovaný pražský hrad, směrem od tradiční Ořechovky jsme to vzali zadem přes Loretu zdejšími romantickými zákoutími přes ochranku až do hradu. Brzy ráno tu ještě nebylo tolik plno, navíc počasí se zbláznilo, takže jsme se oblékli do těch nejteplejších svršků, co jsme s sebou měli. Tj. někteří měli i zimní bundu či rukavice.  Potom jsme našemu průvodci opět zasáhli do programu, a tak nás chtěj nechtěj musel zavést ke zdi Johna Lennona, kde ani jeden z nás dosud nebyl. Přivítala nás nakreslená Lennonova hlava v nadživotní velikosti a vedle nějaké sgrafiti. Prostě street art jako vyšitý. No a já mám street art ráda. Teda ten nápaditý, pokud ho tedy dělá třeba někdo jako Banksy a ne nějaký neumětel:-).

Cesta na Petřín
Cesta na Petřín
...a pak hned do Šárky
…a pak hned do Šárky

Poobědvali jsme a pak už vzhůru za romantikou na Petřín (rozhledna, bludiště, rozkvetlé zahrady) a hned po něm Divoká Šárka.

Pasení ovcí - Divoká Šárka
I tohle je Praha – Divoká Šárka

A ta se nám moc líbila. Kdo by taky čekal v Praze nefalšovanou rokli, pasení koz a výhledy lepší než z Petřína.

Čtvrtý máj – Prokopské údolí se nám ubránilo

Předpověď počasí na sobotu nebyla příliš příznivá, takže co teď? Vyrazit do přírody, jak jsme měli původně naplánováno, nebo se na to vykašlat a jít do národního muzea? Do muzea se nikomu nechtělo, tak jsme to prostě riskli. Bude túra přírodou a když bude pršet, tak co, vrátíme se, vždyť jsme ve městě, ne?  

Honza nám vybral pěknou trasu z Nových Butovic, kde jsme nechali auto, směrem na Děvín. Cestou nás čekal červený lom i Honzova touha vylézt mimo značené trasy na kopec a podívat se z vyhlídky vůkol po Praze. Jen díky němu jsme tedy skončili poškrábaní na vrcholu, kde nebylo vidět vůbec nic. Inu, kdyby tam něco bylo, tak je ta trasa vyznačená, ne? Jenže vysvětlujte tohle dobrodruhovi, kterému se blýská v očích touhou.

Prokopské údolí
Prokopské údolí



Každopádně, výstup odnikud nikam nás poněkud zdržel, takže když začalo pršet, nebyli jsme ani v půlce plánované trasy. Za to se před námi hrdě pnul hostinec Černý kohout. Tam se cesta pro slečnu N. a mě také ukončila. Než jsme dosedli, něco pojedli a popili, déšť nejenom, že nepominul, ono se spíš rozpršelo ještě víc. A tak naši muži dobrodružně nastoupili blátivou a pršavou cestu zpět a dojeli pro nás autem. 🙂

Den pátý a poslední aneb odjezd a odlet

Ráno jsme si naplánovali vstát v šest, což sice nebylo poprvé, ale bylo to poprvé, kdy jsme tak skutečně i vstali. Posnídali jsme, sbalili se a kompletně uklidili chatu.  Před devátou ranní jsme ji opouštěli nabalení jako kočovná cikánská rodina. Teplo teda žádné nebylo. Ale nepršelo a to jsme se rozhodli, že nám stačí. Naším dnešním cílem byl lom Velká Amerika. Ukázalo se, že slečna N. tam na rozdíl od Ameriky skutečné nikdy nebyla a Simon mohl aspoň celé dopoledne mudrlovat o tom, proč do té Ameriky jedeme autem a nekoupili jsme si radši letenku.

lom Velká Amerika
lom Velká Amerika

Ameriku navigace našla bez problémů, akorát zepředu byla kompletně oplocena. Inu, nejenom na Nuseláku se už pár lidí zabilo, tady ovšem ne, protože chtěli, ale z vlastní blbosti. Od dob, kdy jsem tady byla poprvé a kdy předek lomu hlídal polda s vlčákem, už nějaký ten čas pokročil, inu nejsou lidi, psi namísto na práci patří do postele a plot vydrží „nafurt“.

lom Velká Amerika
lom Velká Amerika

Ovšem stačí udělat pár kroků po vycházkové cestě, ze které není nic vidět, podlézt červené provazy se zákazem vstupu, a člověk má lom jako na dlani. Navíc, co bychom si povídali, vyšlapaná cesta po okraji je široká dost a není o nic nebezpečnější, než když lezete v Tatrách na Rysy. Pokud je ovšem někdo takový debil, že se sem vypraví s lahví vodky a pak zkouší, zda by náhodou nešlo slézt dolů, důlní společnost se musí zákazy chránit, že udělala všechno pro to, aby se tu nikdo nezabil. Však taky, ve výše uvedeném případě, je úmrtnost vcelku vysoká.

Amerika sklidila úspěch a protože naši hosté měli před odletem ještě trochu času, tak jsme zajeli i na Karlštejn a absolvovali královskou cestu k nádvoří. Zima byla jako v Rusku, ale Karlštejn byl i tak natolik oslnivý, že se Simon nechal slyšet, že je to nejhezčí hrad, co kdy viděl a to nejlepší z Prahy.

Karlštejn
Karlštejn

No a pak už jenom vrátit klíče od chaty, vysadit polovinu posádky na Ruzyni a zase jednou domů.

Pokud se vám článek líbil, můžete mě začít sledovat na fb či instagramu nebo se nezapomeňte se přihlásit k mailovému zpravodaji, který vám pošle informaci, až vyjde nový článek.

2 thoughts on “Pražákům, těm je tu hej aneb Praha tradičně i netradičně

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *.