Honza těžce nesl, když ho pak viděl, jak chňapl do nálevu holou rukou a náš sýr jí bez rozpaků vytáhl. Žádné rukavice nebo že by si ty ruce před tím aspoň umyl. Ten chlap snad vážně netušil, jaké hygienické normy a předpisy platí v Česku a v celé EU.

Já se přiznám bez mučení, že krmím a krmím často. Nejenom ostatní lidi svými zážitky z cest, krmím i zvířata a koně obzvlášť. A než mě začnete kamenovat, kolik zvířat mám asi na svědomí, tak si prosím uvědomte, že jsem dost spořivá, takže kupovat rohlíky asi nebudu.

První, druhý, třetí a další… borec v lese a všichni dělají to samé. Rvou se pěšky přes borůvčí a jehličí naducaní v cyklokombinézách a nad hlavou drží kolo.

Tyhle krádeže, ty tu máme každej Jamrock, vzala naše hlášení na vědomí beze známky zájmu policistka, které nás o hodinku později, když se dostavila do práce, předhodili, ale teda, že by tu někdo opruzoval už v půl šestý ráno, to se nám ještě nestalo. První oznámení čekáme jako každej rok, až tak kolem poledne.

Ovšem jak se zastavíte a dáte se do řeči, případně se naivně zeptáte, jestli na rozcestí zahnout vpravo nebo vlevo, už jste chycení. Guide s vámi obvykle prošmejdí okolí nejmíň 2x, jen aby to trvalo co nejdéle, žene vás jako nadmutou kozu, abyste si nestihli uvědomit, že vlastně po okolí kroužíte.

Ale paní je úplně zmatená a jen ukazuje „no, no, no, English“.
A pak zaslechnu „Govoritě po russki?“

„No jo, ale to nemůžeš srovnávat,“ křičí na něj ona z toho bzučícího kola. „Oba jsou ještě mladí, já bych s tebou dřív třeba taky jela na kole pod stan….“