Určitě jste už mnohokrát četli nebo slyšeli, že zvířata za plotem se krmit nemají, protože byste jim mohli ublížit. Třeba zrovna kůň, jeho žaludek si s rohlíkem neporadí.

Nevím, jak to máte s krmením zvířat vy. Já se ale přiznám bez mučení, že krmím a krmím často. Krmím nejenom ostatní lidi svými zážitky z cest, krmím i zvířata a koně obzvlášť. A než mě začnete kamenovat, kolik zvířat mám asi na svědomí, tak si prosím uvědomte, že jsem dost spořivá, takže kupovat rohlíky asi nebudu. 😊

Kůň pasoucí se v ohradě je totiž jako člověk a garantuju vám, že devět z deseti koňů si myslí, že za plotem je tráva zelenější. Proto se mi ještě nikdy nestalo, aby, když urvu trs trávy 50 cm před plotem, kůň pasoucí se 50 cm za ním okamžitě nepřiběhl a nezačal se dožadovat ochutnávky.

Někdy dokonce vznikne pěkná mela, jako se to stalo na Slovensku, když jsme byli před pár lety na dovolené v Nízkých Tatrách.

Koňská ohrada mě přitahovala jako magnet. Navíc byla plná. Nejméně čtyři dospělí a kolem nich hříbata. Kdo by si je nechtěl pohladit?

Hned jsem podle svého zvyku začala trhat trávu těsně před ohrazením a koně samozřejmě okamžitě přiběhli, natahovali svoje dlouhé krky a dožadovali se zeleně. No a my je hladili a hladili, dokud mi nedošlo, že ti velcí jsou pěkní sobci, kteří k plotu hříbátka nepustí.

To je teda nespravedlivost, říkám si, urvu další trs trávy, trošku poodejdu a nechám Honzu s velkými zvířaty.

Hříbě se radostně vydalo ke mně a já k němu natáhla ruku.

A to byla chyba.

Jedna velká kobyla mě totiž zblikla, na nic nečekala a než si hříbátko stihlo trávu sebrat, hryzla mě nečekaně do ruky pod loktem.

Jestli se stihla zmocnit i krmení, to už vážně nevím.

Bolelo to jako čert a vhrkly mi slzy do očí.

Od té doby koně….. stejně krmím.
Ale dávám si sakra velký pozor, abych ruku nestrkala dál, než je nezbytně nutné.