Neděle 2.7.

Na dnešek předpovídaly všechny Honzovy radary déšť. Snad jen Norové, jak povídal, jsou v opozici a hlásí mírnou přepršku jen na odpolko. Ráno přitom bylo sucho až vedro. Máme tedy zůstat na chalupě a čekat, až se náš deštivý osud naplní?

Řekli jsme si, že ne.

Sbalili jsme pláštěnky, flašku s pitím a vyrazili ven. Chundelaté hory v okolí dávaly naději na pěkný a pokojný zážitek. Ničím nenarušená příroda. Houby,  kterým by prospěla trocha toho deště, sem tam lesní jahoda a hlavně kytky. Barevné louky plné zvonků, kopretin i kytek které už z našich luk dávno neznáme.

Šli jsme vlastně jen tak za nosem, bez nějakého extra cíle kromě kochání. Tahle cesta nebyla ani o ničem jiném, protože příroda tu je všude a všude stejně nedotčená. Je jedno, kterým směrem se pustíte. Všude jsou výhledy, zeleň, tráva a krávy.

Došli jsme až k opuštěnému švestkovému sadu a tam to otočili zase nazpátek. Na zpáteční cestě jsme pak vyhlíželi od cesty směrem k lesu. Les byl plný hub. Velkých, malých, krásných, povětšině tedy, dokud je člověk nevyloupl ze země. Pak se ukázalo, že si v nich už dávno udělali dostaveníčko červíci a pro naši potřebu, kterou byla pořádná smaženice na večeři, jsou tedy na nic. I tady ale existovaly výjimky a tak ta smaženice nakonec večer byla.

Zatímco ostatní se tedy starali o večeři, já si hekala na cestě, protože mi luplo v zádech. To jsem ještě netušila, že tím pomyslně zakládám naši novou cestovní kancelář pro lidi 50+ – CHABRUS TOUR a že naši ženskou část posádky budou sužovat větší či menší zdravotní problémky po zbytek dovolené.

No co, musíme si už začít zvykat.

Každopádně smaženice byla. S domácími vajíčky od paní Pražákové, pro které zase hbitě doběhli naši muži. A přinesli i čerstvé mléko a domácí sýr. Všechno to byla top kvalita a stoprocentně BIO.

Nic jiného ostatně v Rovensku a v ostatních českých vesnicích to není jiné, nekoupíte. Chleba pořídíte jen ve čtvrtek a v neděli a je na objednání a jinak obchůdek funguje spíš jen jako hospoda, takže tu sice seženete pivo a nanuka, ale s flákem masa byste opravdu nepochodili. Maso si tu totiž chová každý sám a svoje.

Ale o tom zase příště, dnes jsme ušli tak 8-10 km a i když později párkrát zahřmělo, déšť a bouřka se nakonec Rovensku úplně vyhnuly.