Pekelné doly jsou zase vyhlášenou motorkářskou atrakcí, která obvykle ohromí i lidi, kteří v životě nevlastnili ani malého mopeda, což jsem mimochodem třeba já.

Vyjeli jsme tedy z Lindavy směrem na Brniště, kde mají po cestě Stezku hastrmanů, kterou ocení hlavně děti. My ji vzali jenom okrajově, přece jen to tu už důvěrně známe, ale stojí za to si ji projít nebo projet, i když už nemáte s sebou žádné dětské aliby. Je totiž moc hezká, vede podél místního rybníka a je plná různých dřevěných postaviček, zvířátek a v některých místech máte pocit, že na vás zpoza vrbičky už už vyskočí Josef Dvořák v zeleném fráčku a s hrnečkem připraveným na komfortní pobyt pro vaši dušičku.

Jak ví každý cyklista, vítr nikdy nefouká tak, aby vám pomáhal do zad. Ten si vždycky najde směr, kterým vám tu cestu znepříjemní a ztíží.

Navštívili jsme Lovecký zámeček v Rohoznici, což je zpustlá pseudogotická stavba v lese mezi Dobřenicemi a Rohoznicí., která je v tak špatném stavu, že všude visí cedule Zákaz vstupu, což samozřejmě nezabránilo Honzovi v tom, aby se v nestřeženém okamžiku, kdy já se zrovna kochala u okna výhledem na bujně rostoucí křoví a kopřivy, nevydrápal na cimbuří a nezkoušel, jestli ho udrží.

První, druhý, třetí a další… borec v lese a všichni dělají to samé. Rvou se pěšky přes borůvčí a jehličí naducaní v cyklokombinézách a nad hlavou drží kolo.

Že se můj bike bude inspirovat úspěšností přepravy Českých drah, to jsem věru neplánovala ani nechtěla.

Vypadá to tady tak trochu jako v malém tropickém pralese. Pravda, není to schůdné, kdykoli si vzpomenete, já tu ráda chodím hlavně brzy na jaře, protože jak začnou růst kopřivy, pěšinka na vstupu jimi zaroste a člověk se dost popálí. Takže v tom případě asi jedině v holinách, se srpem anebo to nechat na jindy. 🙂