V Benešově vám prostě neuvaří kafe ani vás nepustí na hřbitov, leda budete běhat po městě jako pošuk.

Chvíli spolu ještě klábosíme a pak se najednou světlo začne přibližovat. Je to traktor a jeho velká krouživá radlice nás mine těsně za okénkem auta. Vyděšeně vykulím oči a ovládne mě strach. Ještě pár centimetrů a prořízne mi břicho.

Nejprve nás do sebe vtáhl podvodní tunel – akvárium. Okolo za sklem pokojně pluly ryby a rybky z českých a moravských rybníků a řeky Moravy. Kapr, úhoř, jeseter. Největší ryba vyza velká dosahovala velikosti až 2,5 metru. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Vůbec jsem o existenci takového obra ve zdejších vodách neměla tušení.

Pod Bradou dělají, co mohou, aby odradili turisty, ale na druhou stranu o ně nejspíš stojí, protože jen cca 200 m za penzionem najdete skalní útvar – jeskyni – vyzdobený pěkně po ševcovku, i Manku s Cipískem tady mají a navíc, pro mě zcela překvapivě kolébku s dalším miminkem.

To si teda z Večerníčků ani knížek už nepamatuju. Vážně měl Cipísek mladšího sourozence nebo si myslíte jako já, že je to blbost a místní básnická licence?,

Honza tam ale stejně vlezl, aby se aspoň zeptal, proč mu blbne navigace a kde mají ukrytý ten zámek.

A děvčata za pokladnou se vůbec nedivila a byla strašně ochotná.

Nejsme prý rozhodně první, zámek tam hledá kdekdo.

Žádný tu ale nemají.

Zakotvíme i s autem kousek od Moravského Krumlova u říčky, která je tak špinavá, že Honza rázně zamítne mou informaci, že podle stop sem chodí rybáři. Úlovek z takové špíny by prý jíst nikdo nechtěl.

No, uvidíme….

Padlý strom je jako padlá žena. Co s ní(m) uděláš, už je jí je jedno. A tak tam stojím jako tvrdé Y, Honzu vidět není, ale slyšet jo, haleká na mě již z druhé strany, a tak něco udělat musím. Zvolím si, že půjdu spodem. To znamená shrbená a po čtyřech.