Neee! zaúpěl můj milovník rozhleden a šplhání všeho druhu.
Tohle nám přece nemůžete udělat, vrhal psí oči střídavě na paní uklizečku i paní z kavárny. Neváhal dokonce nabídnout jim malý úplateček ve formě dobrovolného vstupného, které se tam ale neplatilo.

Děti mají dneska úplně jiné zájmy než jsme svého času mívali my. Nějaký hloupý méďa nebo snad dokonce hrad či zámek je rozhodně nezajímají. Jinak by se jen těžko mohlo bezprostředně vedle mě ozvat z dětských úst vítězné: „Jé! Hele mami, vidím Kaufland!“

Že se můj bike bude inspirovat úspěšností přepravy Českých drah, to jsem věru neplánovala ani nechtěla.

Pravda, sice jsem si na chvilku zdřímla, ale i tak mi začala být krajina po nějaké době povědomá, takže jsem Honzu upozornila, že se mi zdá, že jezdíme v kruzích, jestli si toho taky všimnul.

Cesta ke kostelíku je dlouhá přibližně 200 metrů, takže to dá v pohodě i důchodce nebo malé dítě. Každých cca 15 – 20 metrů mineme jeden výjev ze života Krista a na konci štreky čeká kostelík a dokonce i lavička k odpočinku. Za kostelem je pak ještě jedno sousoší, trošku poničené, pravda, zase ale s pěkným posezením.

Vypadá to tady tak trochu jako v malém tropickém pralese. Pravda, není to schůdné, kdykoli si vzpomenete, já tu ráda chodím hlavně brzy na jaře, protože jak začnou růst kopřivy, pěšinka na vstupu jimi zaroste a člověk se dost popálí. Takže v tom případě asi jedině v holinách, se srpem anebo to nechat na jindy. 🙂

„…a tady máte od nás dárek.“ povídá a strká mi do ruky DVD a CD.
Koukám poněkud překvapeně a nechápavě, na přebalu se na mě culí postarší strejda a o pár let mladší teta.
Co to je proboha? říkám si a v hlavě už mi zní známá melodie.