Pokračujeme směrem ke Strážnému, což je obec, kde kdysi dávno chcípnul pes a druhý den ráno se narodil ten samej s přesvědčením, že je něco lepšího. A tak se tu snoubí několik různých značně nesourodých světů jako jsou honosná kasina na straně jedné a stánky vietnamců s nevkusnými sádrovými trpaslíky či fialovými milkami na druhé.

Honza jako rodilý pražák zajistil chalupu 30 km od města a napůjčoval si spoustu knih, kudy kam a jak v Praze. Ty knihy vyrovnal na polici a jak neměl čas, podíval se do nich až těsně před dnem „d“. Výsledkem bylo, že nám naplánoval ty největší fláky, které jsme už viděli každý přibližně třicetkrát, takže těžká nuda.

Normální člověk by to vzdal a vyrazil normálně pod stan, Honza ale se mnou vyhrál bitvu a vybojoval si jednu noc pod pevnou střechou, takže se o ni rozhodně nechtěl nechat připravit.