Všichni tedy, ať už jsou to děti, dospělí, babičky, dědové a dokonce i já a Honza rveme systematicky před plotem trsy trávy, které vypadají chutněji než spasená tráva za plotem. Celou dobu mě u toho pozoruje obrovský jelen, vůdce stáda, aby mi posléze mohl žrát přímo z ruky. Opakování se nikdo nebrání. Statný paroháč stojí a čeká. Tomu se nedá odolat. Byla jsem vybrána jako jeho dodavatel krmení a věřím, že kdybych s ním chtěla strávit noc, mohla bych ho takhle krmit i několik hodin.

V Jáchymově jsem ještě nikdy v životě nebyla. Že jsou tu radonové lázně sice vím, ale mnohem víc ho mám spojený s uranem a nechvalně známými 50. léty. A i když jsou to léta neveselá, až truchlivá, je to jedno z období, která mě na české historii opravdu hodně zajímají.

22.-23.4.2023 Na parkoviště u obce Dneboh jsme dorazili až kolem jedenácté dopolední a hnedka šupky dupky po modré směrem na Drábské světničky. Ty jsou odtud jenom kousíček, zhruba kilometr. Akorát

Tady bych opravdu raději neriskovala stoupnout si mimo vyznačený chodníček a vsázet se, jestli nedopadnu jako Vítězslav Jandák se svým „Do tanku v tank“ ve známém českém filmu Tichá bolest.  Volání S.O.S. by nám totiž na SOOSu nemuselo pomoci.

Je lepší vše pozorovat ze stoje a možná raději i v pohybu. Takovém líném pohybu, protože Honza zběsile fotil a já měla tedy dost času na rozjímání. Třeba o tom, že i když příroda v tomhle počasí vypadá skoro až mysticky a sama vím, že existují. místa, která na fotkách vypadají exkluzívně a v reálu nic moc, tady je to přesně opačně, tuhle snivou krásu žádná fotka nezachytí.

Cesta od parkoviště se k hradu vine jen asi 2 km a převýšení není taky nijak závratné. Zvládá ho i rodinka jdoucí proti nám spolu se dvěma psy a kozou.

Počkat! To jako vážně? S kozou?

Loni se to předjarní počasí dvakrát nevydařilo. Velikonoce na krku a já ještě ani nesundala zimní bundu. I proto jsem byla moc ráda, že tentokrát nás o jarních svátcích nečekalo