Člověk v každé zemi něco objeví, když se dobře dívá. Dokonce i v tom resortu nebo kousek od něj.
Je to sice jen záblesk obyčejného života, ale je to tam.

Slabě slyším rozhovor od sousedů. Chlap tam říká svojí ženě, jak je to skvělé, ta sprcha. Vůbec nevadí, že teče jen studená voda, ale jak se parádně osvěžil, nesmrdí mu nohy a tak. Vnímám, že je evidentně šťastnej.

Zas tak moc si jí nevšímám. Teda, dokud se na mě nevrhne a nezačne mi brát z ruky tašku. To je přepadení! Mám tendenci se bránit, ale v tom vedru už není tolik sil.

Malá vodní elektrárna Labe na jezu Hučák byla dokončena v roce 1912 a stavba je to prostě nádherná. I když ten název teda je  typicky hradecký a bez fantazie. 🙂 Prostě to tam hučí, budeme tomu říkat Hučák.

Ještě se zajdeme podívat na místní mešitu, kde jsme dokonce i jako ženy vítány a tak tam s kamarádkou hned vklouznem. Mladá muslimka nás ochotně vpustí dovnitř a abychom nepohoršovaly případné věřící muže, natáhne přes nás hábit, který mi zakryje ruce, nohy i vlasy a udělá ze mě housenku.

Sotva jsme se jakžtakž nastěhovali, vydali jsme se do městečka. Protože bydlíme v kopci, nejkratší cestou je místy dlážděná úzká pěšina přímo mezi domy.

Sbíháme mezi nimi a je to tu občas docela strmé a trošku i kluzké tak,  jak je cesta v čase vychozena  mnohými stopami a otisky. Řeknu vám, že bych tudyma v osmdesáti  ani v sedmdesáti běhat nechtěla.

Ale místní jsou zvyklí a  skáčou po kamenech jak laňky běžně. Občas se babky sesednou na kus řeči tak jako to, bývalo dřív i u nás, smějí se stou

Dlouho se tu nezdržíme a raději se rozjedeme směrem ke klášteru Ardenica. Není jisté, zda ho navštívit vůbec stihneme,  zavírají tu ve 4, jak hlásí hlásí pan google. My a chvíli po nás ještě tři motocyklisti dojedeme o půl čtvrté a tak to máme akorát.