Sem se autem nesmí. Ale kolo může všude. Zvlášť když se jenom vede. A tak ho vedu na procházku do parku, do toho volně přístupného.

Kolo je jako manekýna, pořád se chce fotit. V bráně, před zámkem, u zámku a později i za zámkem. Dopřávám mu té pozornosti. Jen ať si ji užije plnými hrstmi, vždyť mě za to zase odveze domů.

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říká se. Tenhle výlet se sice prvního ledna nekonal, ale skoro. První lednový víkend 2025 jsme se s kamarádkou vypravily do Prahy

29.11.24 Vypravit se někam dálkovým autobusem, tak to už jsem neudělala pár desítek let. Vlastně byl pro mě problém i najít autobusové nádraží. Holky sice neříkaly, že punk je jinde,

24.10.2024 Na snídani se dostavím až na devátou. Takhle pozdě poprvé. Navíc mi třeští hlava z včerejší dehydratace, protože jsem v tom dešti prakticky nepila. Slupnu acylpyrin a čekám, až

Fujtajbl, všude ta voda. A nikde nikdo, kdo by mě zachraňoval. Odložím hůlky a posunu je pod kmenem opatrně dopředu, aby nepřekážely. Zároveň nesmí spadnout ani do levády ani ze srázu na druhé straně. Pak si pod pláštěnkou vysvléct batoh a předsunout ho taky za kmen, aniž bych přitom zároveň shodila ty hůlky. A to vše dát dostatečně daleko, abych nic neshodila, až polezu já.

Úterý 22 10. 2024 Ráno mě probudil déšť. Nebyl to žádný liják, ale prostě pršelo. Tak jsem si po snídani znovu lehla. Odpočívat se přece taky musí. Počasí se zklidnilo